Aleš Zelený

Aleš Zelený se tradičním řemeslům věnuje od útlého dětství. Již od sedmi let navštěvoval řezbářskou dílničku Jaroslava Pluchy, kde se pod jeho odborným vedením seznamoval se základy řezbářského řemesla. Pracoval s řezbářskými dláty a noži, a postupně si osvojoval techniky ručního vyřezávání do dřeva. V pozdějších letech rozšířil své dovednosti o formířské řemeslo. Začal se učit výrobě a opravám modrotiskových forem a spolupracoval na jejich restaurování pro modrotiskovou dílnu v Olešnici. Již v tomto období se aktivně podílel na zachování tradiční technologie modrotisku.

V patnácti letech nastoupil na Střední uměleckoprůmyslovou školu v Hradci Králové, kde vystudoval obor uměleckořemeslné zpracování dřeva, který úspěšně zakončil maturitní zkouškou po čtyřech letech studia. Následně pokračoval další dva roky ve studiu oboru umělecký truhlář, kde dále prohloubil své řemeslné i výtvarné dovednosti.

Během celého studia i po jeho ukončení úzce spolupracoval se svým příbuzným Milanem Bartošem a Jaroslavem Pluchou, zejména při opravách a údržbě modrotiskových forem, čímž se dlouhodobě podílí na zachování tohoto tradičního řemesla. Workshopů a lektorské činnosti se nevěnuje příliš, soustředí se výhradně na práci na formách.

Po ukončení studia získal profesní zkušenosti v zakázkové výrobě nábytku. Nyní pracuje v truhlářství Pavla Hampla ve Všestarech, kde se věnuje především ruční výrobě a řemeslnému zpracování nábytku na zakázku.

Aleš Zelený se i nadále aktivně věnuje řezbářskému řemeslu a formířství. Jeho práce vychází z hluboké znalosti tradičních technologií, respektu k řemeslnému odkazu předchozích generací a snahy o jejich zachování a předávání dalším pokračovatelům.

Aleš Zelený je pokračovatelem Nositele tradic Jaroslava Pluchy a zároveň je nositelem statku Výroba modrotiskových forem zapsaného na Seznam nemateriálních statků tradiční lidové kultury České republiky.

Zdobení tkanin potiskem je staré skoro jako lidstvo samo. Nejpoužívanější metodou tisku je tisk formou. Různá tiskátka ze dřeva či jiného přírodního materiálu se namáčela do barvy a otiskovala na látku. Později se k ozdobě tkanin začaly používat velmi propracované dřevěné formy s reliéfním vzorem. Na vyřezávání modrotiskových tiskařských forem se používalo dřevo hruškové, ořechové, švestkové a javorové. Nejvhodnějším dřevem pro modrotiskové formy je však dřevo hruškové, které má všechny potřebné vlastnosti: hustotu vláken, pevnost a houževnatost. Do desky z hruškového dřeva se vzor řeže po délce let a ne příčně, jedná se tedy o dřevoryt. Velikost desky většinou bývá 20 x 23 cm. Pravidlem je, že velikost formy musí být taková, aby se trojnásobným nasazením formy na šířku látky (60 až 70 cm) potiskla celá plocha plátna.

Prvním krokem je použití tří příčně nalepených desek na sebe, z toho dvě jsou z měkkého dřeva a lepí se křížem, aby se deska zvlhnutím nekroutila. Desky se slepí voděodolným lepidlem a zatáhnou se do lisu, aby dobře zaschly. V některých případech se spojují dřevěnými kolíky, které se zatlačí do děr navrtaných skrz všechny tři vrstvy. Technika lepení formy zabraňuje jejímu kroucení, které by mohlo vzniknout díky častému čistění od papu, které se provádí mytím ve vodě a za pomocí kartáče. Do spodní vrstvy formy se poté vyřezají dva hluboké polokruhové zářezy, ze kterých vznikne držadlo pro ruku. Držadlům se říká grify a jejich rozměr je různý pro ženské a mužské ruce.

Vrchní plocha formy musí být dokonale hladká, musí mít dokonale rovnou tiskací plochu. Tloušťka desky na formu musí být 20 až 30 mm, protože vzor se řeže do hloubky 4 až 8 mm. Hloubka řezu je podmíněna hustotou papu (rezervážní směs), který by se v mělké řezbě formy mezi obrysy vzoru usazoval a zaplnil by celý vzor. Větší vyhloubení je právě specialitou řemesla a zvláštností forem pro modrotiskový pap. Na hladkou plochu desky se vzor přenáší pomocí lakovaného papíru, který je transparentní. Lakovaný papír si vzorkař připraví tak, že obyčejný bílý hrubší papír natře dost hrubou vrstvou lanové fermeže, až prosákne celou vrstvou papíru. Po zavadnutí se na horní vrstvu nanese kopalový lak s terpentýnem. Takto připravený papír se nechá schnout 7 až 10 dní. Při schnutí se papír věší lakovanou vrstvou dolů, aby se na něj zbytečně neusazoval prach. Do proškrábané vrstvy laku papíru se zatře tiskařská barva, přichytí se na desku a dřevěným kladívkem se vyklepává na formu vzor. Kontury figur se pak označí dobře viditelnou barvou. Obrysy kresby na desce se nejprve vyřežou hrubší konturou, tzv. typováním, aby se dalším zasekáním dlátka hrany figur neodštíply.

Vzor se vysekává tvarovanými dlátky. Dlátka se průběžně při sekání namáčejí do včelího vosku, aby lépe vnikaly do dřeva. Tím se také zabraňuje případnému vyštípnutí figury. Při vysekávání kontur na figuře, které jsou kónické kvůli větší stabilitě celého vzoru, se dbá na celkovou pevnost figur a celé tiskařské formy. Celý předkreslený vzor je vysekaný v konturách a dál se pokračuje okolním odebíráním materiálu dláty, která jsou k této práci speciálně vytvořená. Často si musí vzorkorytec vyrobit svoji vlastní pomůcku, která mu usnadní opracovávání reliéfu na formě. Řezba budoucího vzoru se namáčí do fermeže, aby dřevo změklo a dalo se lehčeji zahnutým plochým dlátkem, tzv. feltyrajzkou vyčistit kolem figur. Mezi vzorem se větší plochy ještě prohloubí, aby nedocházelo k nechtěnému namočení do papu, který by se otiskl mimo vzor. Okraje formy se šikmo seříznou a proberou dlátky, tím se forma odlehčí. Těsně na rohy formy se vsazují raportní piky, které jsou vyrobeny z mosazných drátů.

Raportní piky jsou pro tiskaře velmi důležité. Na tyto okrajové hroty nasazuje tiskař při každém dalším otlačení formy s požadovaným vzorem. Říká se tomu raport a ten zabezpečí, aby položení vzoru na látce bylo stejnoměrné a natištěný vzor plynul po látce nepřetržitě. Proto velmi záleží na tom, aby tyto čtyři hroty správně seděly, neohýbaly se, nevypadávaly z formy a byly při tisku z boku dobře viditelné. Tento způsob výroby formy se považuje za dřevorytectví.

Dalším způsobem výroby formy je vzorkařství, tzv. formštechroství. Jedná se o vtloukání mosazných drátků a plíšků do dřeva. Tento způsob výroby se uplatňuje pro jemné vzory forem, kde by dřevo nevydrželo tlak při tisku. Mosazné formy byly také pevnější a vydržely neomezené množství tisku. Hodily se i do perotiny, protože vydržely vysoký tlak. Mosazný drát si formíř upravuje sám na tažné stolici, na které se protahují a tvarují mosazné pásky nebo dráty různými ocelovými kalenými kalibry. Drát se protahuje na příslušný kulatý, plochý nebo trojúhelníkový profil a potom se nařeže na stejné kusy. Dále se na jedné straně zbrousí do ostří tak, aby se jednotlivé kousky dobře zarážely do dřeva. Potom se kousek po kousku nasazuje do děrovaného průbojníku stejného profilu a lehce, slabým úderem, se přesně vbíjí do základní desky, přesně podle požadovaného vzoru. I zde bývá někdy potřeba vytvořit si vlastní špičku či kleštičky, které precizně pomůžou vytvořit mosazný reliéf.

Na zhotovenou formu osazenou raportními piky a na reliéfní vzor natřený šelakem se pomocí brusného kamene vybrousí povrch do příslušné hladkosti a roviny. Celá forma se z boku a ze strany, kde jsou úchyty pro držení formy, natře vodě odpudivou barvou, aby byla dobře chráněna před vlhkostí, a tím je také konzervovaná. Vyrábí se také formy kombinované, kde se skloubí práce dřevorytecká a vzorkařská.

Zdroj: Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem, nominace Jaroslava Pluchy na nositele tradic.

1. Základní výrobní nástroje v ateliéru Aleše Zeleného
Rovná a půlkulatá dláta, speciální řezbářská dláta a dláta na opravu forem. Sklíčidla na hruškovou spárovku a trojlep. Hoblovka. Pokosová pila.

2. Spolupráce na opravě modrotiskových forem pro Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Příprava hruškové spárovky pro podklížení forem. Podklížení forem. Ořezání hran. Vydlabání grifů z rubové strany.

3. Spolupráce na opravě modrotiskových forem pro modrotiskovou dílnu ve Strážnici
Příprava hruškové spárovky pro podklížení forem. Podklížení forem. Vydlabání grifů z rubové strany. Ořezání hran. Prohloubení vzoru.

4. Spolupráce na opravě modrotiskových forem pro modrotiskovou dílnu Danzinger v Olešnici
Příprava hruškové spárovky pro podklížení forem. Podklížení forem. Ořezání hran. Vydlabání grifů z rubové strany.

Aleš Zelený se podílel na některých akcích pořádaných v Modrotiskovém Ateliéru s ukázkou řemesla formířského.