Seznam živého dědictví kraje
-
Východočeské loutkářství
Východočeské loutkářství představuje nehmotný kulturní statek – v češtině provozované loutkové divadlo ve všech svých historických podobách a rozmanitých projevech. Slučuje dovednosti slovesné (literární), dramatické, dramaturgické, inscenační, režijní, herecké, resp. loutkoherecké, interpretační, scénografické, výtvarné a hudební. Po celou dobu své existence je vnímáno jako významný fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí širšího kulturního dědictví českého národa. Tento původně umělý produkt profesionálních divadelníků znamenal v českém kontextu v produkcích kočovných marionetářů vůbec první kontakt širších lidových vrstev s mimofolklorní divadelní kulturou. Svému publiku se… Více na kartě dědictví
-
Krajkářství na Vamberecku
Krajkářství ani paličkovaná krajka nemizí. Naopak. Je však třeba dodat, že se nejedná o tutéž krajku a totéž řemeslo, které bylo známé o několik generací starším krajkářkám a jejich zákazníkům, kteří krajku se zalíbením kupovali a obdivovali. Podíváme-li se na ryze technickou stránku věci, je až s podivem, že na způsobu práce a používaném vybavení pro paličkování krajek se za dobu existence a znalosti této techniky nezměnilo prakticky nic. Poduška válcovitá či kulatá, na stojánku či v košíku, paličky obyčejné či s pláštíkem, k tomu příze a hlavně šikovné ruce, ovládající stejné techniky – plátenko, polohod, pecičku a jiné. Na tvarech a materiálech pomůcek si jistě všimneme krajových… Více na kartě dědictví
-
Betlémářství
Betlémy a jejich stavění jsou součástí křesťanské tradice. Pomáhaly populární a čitelnou formou chápat a šířit základy křesťanské víry. Na českém území byl první betlém postaven v roce 1562 v jezuitském kostele sv. Klimenta v Praze. Do poloviny 18. století se stavění betlémů rozšířilo z jezuitských kostelů do venkovských kostelíků. Figury kostelních betlémů byly dílem profesionálních umělců. Reformy Marie Terezie a Josefa II. v 2. polovině 18. století vedly k zákazu stavění betlémů v kostelech na celém území rakouské monarchie. Tradice stavění betlémů se poté postupně přenášela do domácností, kde se staly komorní záležitostí. Císařův zákaz rozvoji výroby betlémů paradoxně pomohl. Začínaly… Více na kartě dědictví
-
České vodáctví
České vodáctví má svou historickou, ideovou, sportovní, rekreační, kulturní, sociální i ekonomickou stránku. Jedná se o specifickou subkulturu tedy prvek moderní etnografie. Vzhledem k tomu, že české vodáctví bylo od počátku spjato s vlasteneckými trendy (Sokol, Skaut) a lidově sociálním hnutím (tramping), je jeho historie úzce spjata s děním v ČSR (ČR), s českými sociokulturními a politickými poměry (vlastenectví, rezistence vůči totalitám) a také s některými typickými národními vlastnostmi. Nositelem vodáctví je vodák, člověk mající vztah k malým lodím a plavbě po řekách. Tuto činnost provádí splouváním toků a přípravou na toto splouvání, nejčastěji ve společenství dalších vodáků. Vodák… Více na kartě dědictví
-
Výroba modrotiskových forem
V minulosti se ke zhotovování oděvů používaly převážně nebarvené textilie. Barvení a potiskování látek se u nás více rozšířilo v 1. polovině 18. století. V této době se v historických pramenech začíná profesní skupina barvířů rozlišovat. Na barvení vlněných látek a hedvábí různými barvami se specializovali krásnobarvíři. Černobarvíři barvili přízi a plátno modrou, červenou, hnědou a zelenou barvou. Mezi ně se řadili také výrobci modrotisku. Vzorování látek se provádělo dvěma postupy. Pozitivní tisk se vyznačoval přímým nanesením barevného vzoru na látku. Při výrobě modrotisku se uplatňoval druhý způsob, negativní rezervážní tisk. Spočíval v nanesení potiskové hmoty zvané pap na tkaninu… Více na kartě dědictví
-
Ochotnické divadlo
Amatérské (ochotnické) hraní divadla je dobrovolnou a ryze volnočasovou kulturní aktivitou. Ve svých rozmanitých podobách a projevech je uměním interpretačním, neboť je dílem profesně neškolených tvůrců. Členové souborů se scházejí, aby společně vytvářeli a hráli divadelní představení pro dospělé i dětské diváky. Činí tak především v místě působiště, s inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se divadelních přehlídek. Ochotnické hraní představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se do různých forem. Bývá v místní komunitě pevně zakotveno, je součástí lokálních, případně regionálních tradic, čerpá z nich a inspiruje se jimi. Statek je předáván z generace na… Více na kartě dědictví