Východočeské loutkářství představuje nehmotný kulturní statek – v češtině provozované loutkové divadlo ve všech svých historických podobách a rozmanitých projevech. Slučuje dovednosti slovesné (literární), dramatické, dramaturgické, inscenační, režijní, herecké, resp. loutkoherecké, interpretační, scénografické, výtvarné a hudební. Po celou dobu své existence je vnímáno jako významný fenomén, který se stal neodmyslitelnou součástí širšího kulturního dědictví českého národa. Tento původně umělý produkt profesionálních divadelníků znamenal v českém kontextu v produkcích kočovných marionetářů vůbec první kontakt širších lidových vrstev s mimofolklorní divadelní kulturou. Svému publiku se čeští loutkáři snažili poskytnout kolektivně sdílený emocionální prožitek světa.V širším smyslu tato společensko – kulturní funkce našla zejména v 19. století mimořádnou odezvu v lidovém prostředí, které přijalo její formy, styl a vyjadřovací prostředky jako projev blízký jeho vlastnímu chápaní uměleckého projevu. Marionetové divadlo jakožto interpretační umění, neodmyslitelně spojené také s profesionální řemeslnou i lidovou tvorbou (řezba, omalování a kostýmování loutek, malba dekorací), vytvořilo nesmírně silnou a pevnou tradici loutkového divadla, která se projevuje nepřetržitě doposud ve dvou vzájemně se ovlivňujících a prostupujících liniích – lidové (amatérské loutkářství ve všech aspektech) a profesionální (statutární divadla, nezávislé skupiny a sólisté) – a je permanentně modifikována experimenty, originálními tvůrčími snahami a trendy. Právě silné a pevné vědomí tradice, z něhož roste obliba loutkového divadla a důvěra v možnosti loutek naplňovat zmíněnou společensko – kulturní funkci přes změny forem a stylů, přesahuje intenzivně do dnešních dnů a vytváří velmi plodné podhoubí pro další uměleckou tvorbu. V oblasti východních Čech s přesahem do Podkrkonoší našlo loutkářství neobvykle „úrodnou půdu“. V tvorbě zdejších loutkářů se spojuje v jeden celek myšlenkové bohatství a kreativní potence se zručností a dovedností řemeslnou. Východočeské loutkářství oplývá bohatstvím osobitých textových námětů předávaných z generace na generaci, ovlivněných specifickou geomorfologickou, historickou i národností charakteristikou kraje. Je těsně svázáno s řezbářskou, výtvarnou a interpretační tradicí, která se dynamicky proměňuje v dobovém kontextu. V současnosti zde má své výrazné nositele ve všech uvažovaných sférách včetně instituce, která se zabývá jeho reflexí. Evidentně zde existuje řada specifických atributů, které zdejší loutkářskou tradici výrazně ozvláštňují a posilují a zasluhují mimořádné pozornosti (významní místní loutkáři a rodiny, výrazně zvýšená intenzita jejich činnosti oproti jiným oblastem, historicky doložený první český loutkář J. J. Brát, specifické lokální proměny původního repertoáru, věhlasná řezbářská dílna Suchardů v Nové Pace, loutkářská firma APAS v Josefově, mezinárodně proslulé divadlo DRAK v Hradci Králové, jednotlivé skupiny volně působících umělců, v rámci celé republiky nejpočetnější loutkářské amatérské soubory, Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi, festival amatérského loutkového divadla Loutkářská Chrudim aj.).

První období vývoje českého loutkového divadla ve východních Čechách spadá do druhé pol. 18. st. Nejstarší známý český loutkář Jan Jiří Brát ze Studnice u Náchoda začal hrát s loutkami asi v 60. letech 18. st., i když nelze vyloučit i nějaké jeho předchůdce. Výrazný rozvoj loutkářství zde nastal koncem 18. a začátkem 19. st., kdy se postupně stabilizoval inscenační styl kočovných marionetářů i základ jejich repertoáru. Tento typický styl i repertoár si tradiční marionetáři uchovali v podstatě do pol. 20. st., i když již koncem 19. století nastává nová vývojová etapa, pro kterou je charakteristická činnost loutkářských ochotníků. Třetí vývojová etapa souvisí se společenskými a kulturními změnami po druhé světové válce a její charakter je v oblasti východních Čech určován především vznikem profesionální loutkové scény DRAK v Hradci Králové a také volně působícími profesionálními loutkáři. I když mluvíme o třech vývojových etapách, odpovídajícím proměnám doby, estetického cítění publika a z toho plynoucím novým funkcím, je naprosto zřejmá kontinuita tohoto divadelního fenoménu, jak se projevuje ve vztahu k loutce, řezbářské tradici i v inspiraci stoletou zkušeností tradičních loutkářů, kteří se intuitivně dopracovali k poznání specifických zákonů loutkářské tvorby.

Taxonomie východočeského loutkářství vychází z obecné teorie loutkového divadla, které je součástí divadelního umění. Podle materiálu svých vyjadřovacích prostředků je vedle činoherního, hudebního a pohybového divadla jedním z druhů divadla. Jeho základním znakem druhově a žánrové identifikace je loutka jako jeden z důležitých vyjadřovacích prostředků inscenace. Loutka je hercem ovládaný, tedy zpravidla pohyblivý a pohybující se scénografický objekt, který prostřednictvím pohybu, animovaného hercem, případně i jeho hlasovým projevem, zastupuje na jevišti jednající subjekt, tedy dramatickou postavu v nejširším slova smyslu. Z historického hlediska měly v jednotlivých obdobích dominantní postavení různé druhy loutek. V 18. a 19. st. to ve východočeském loutkářství byly marionety. Současné trendy směřuji k využití i dalších typů loutek podle uměleckého záměru inscenátorů, a také k odkryté animaci a vzájemné konfrontaci herce a loutky na jevišti. Nelze to ovšem chápat jako odklon od tradice, ale jako zdůraznění primární divadelnosti, k níž směřuje loutkové divadlo od svých historických kořenů. V amatérské etapě vývoje českého loutkářství, která se začala formovat konce 19. st. ve východních Čechách a přilehlém Podkrkonoší se projevil vliv působení východočeských lidových loutkářů ve velmi silné aktivitě ochotníků. Podle statistických údajů Masarykova lidovýchovného ústavu patřila zdejší oblast jako celek k nejproduktivnějším v republice. K významným střediskům ochotnického loutkářství patřil Hradec Králové, Sobotka, Hronov, Vysoké nad Jizerou, Jaroměř, Choceň, Polička ad. Loutkářští ochotníci původně převzali od tradičních loutkářů repertoár a scénografické řešení jeviště. Avšak zatímco základní principy scénografie marionetového divadla ve svých přestaveních uchovali, vzhledem ke svému zaměření na děti postupně výrazně proměnili skladbu repertoáru. Tento vývoj zřetelně dokládá prolínání tradice s novými podněty proměňující se společenské reality, Tradice loutkářství na území Královéhradeckého a Pardubického kraje – na rozdíl od jiných krajů – pokrývá téměř celé území kraje (zřetelně je to vidět na přiložené mapě a místopisu); v četnosti forem současného amatérského loutkového divadla představuje republikovou špičku. Jeho dalším podstatným rysem je i v současnosti snaha po originalitě a odvaze hledat vlastní autory. Ozvěny loutkářské tradice přináší každoročně přehlídka českých amatérských loutkářských souborů a skupin Loutkářská Chrudim (od r. 1951), která patří mezi nejstarší přehlídky tohoto druhu ve světě vůbec. A zcela mimořádný význam má Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi. Zabývá se především historií loutkového divadla po r. 1945. Tím, že se může opřít o divadlo DRAK a početné zázemí východočeských amatérských loutkářů, shromažďuje doklady o jednotlivých špičkových inscenacích. Tato symbióza je programová a svým způsobem jedinečná.

Nositeli statku jsou někteří členové amatérských loutkářských souborů v uvedených městech a obcích Královéhradeckého a Pardubického kraje (viz příloha č. 2 – mapa), jejichž úplný výčet není možné v tomto materiálu publikovat (řádově jde o stovky jmen) a navíc se tato jména mohou měnit. Jako nositelé (garanti existence kulturního statku) jsou uvedeni členové Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství. Jako příloha č. 1c je k tomuto nominačnímu dokumentu přiložen jejich souhlas s nominací prostřednictvím předsedkyně občanského sdružení Jany Dražďákové a rovněž Stanovy zmíněného Sdružení. a)

Loutkové divadlo je stejně jako ostatní druhy divadla založeno na bezprostředním kontaktu mezi herci a publikem. Přináší divákům kolektivně procítěné zážitky, diváci však zároveň svou přítomností a svými reakcemi ovlivňují výkony herců, kteří vnímají publikum. Tato – ve sféře umění – jedinečná komunikace (divadelní kontakt) je charakteristickým rysem divadla a zdrojem jeho působivosti. Z tohoto hlediska lze vnímat současný nápor mediálních zábavných produkcí jako faktor, který svou lehkou přístupností může ohrožovat činnost některých souborů, což by vzhledem k rostoucí komercializaci mediální zábavy mohlo mít pro východočeské loutkářství negativní důsledky. Pokud se týče amatérských souborů je nutno si uvědomit, že nejen představují pokračování staleté tradice; významným aspektem jejich činnosti je i fakt, že vedle konečného výsledku tvorby, tedy představení, je důležitý i samotný proces přípravy inscenace jako prostředek rozvoje tvořivosti, fantazie, obohacování osobnosti a seberealizace členů souborů. To jsou důvody, pro které je nutno kontaktní loutkářství celé oblasti přiměřeně podporovat. V současné době se ozývá stále více hlasů kritizujících ubývání, či dokonce potlačování nejrůznějších tradičních forem, resp. technologií loutkového divadla a jeho žánrů. Tzv. alternativní divadlo, které vyjadřovací prostředky loutkového divadla v současnosti využívá, pracuje zejména s výtvarně-divadelní metaforou a využívá spíše loutky – „animované objekty“ a netradiční loutkářské techniky. Souvisí to zcela jistě s řadou dobových trendů nejen u nás, ale i v zahraničí a v neposlední řadě i s proměnou metody výuky na Katedře alternativního a loutkového divadla DAMU, kdy je loutkářské praxi věnována menší pozornost než v uplynulých desetiletích. „Ohroženými druhy“ jsou nejenom animační techniky různých forem loutkového divadla (marionety, maňásci, javajky, stínové divadlo) u loutkoherců, ale také technologie a výroba loutek včetně scénografie. Situaci neřeší ani tříletá Vyšší odborná herecká škola v Praze, a tak jsou oporou opravdu jen profesionální loutková divadla, která tyto techniky inspirativně využívají, a zejména pak amatérské soubory a ZUŠ právě v Královéhradeckém a Pardubickém kraji, které mají i v této oblasti bohatou a úspěšnou tradici.

Opatření k zachování nominovaného statku by se měla odehrávat ve třech rovinách: I. Na úrovni jednotlivých občanských sdružení v Královéhradeckém a Pardubickém kraji: týká se především Sdružení pro podporu tradic východočeského loutkářství, Volného sdružení východočeských divadelníků, Klubu přátel Divadla Jesličky v Hradci Králové, Sdružení profesionálních loutkářů, UNIMA (české středisko) a dále městských a obecních úřadů. II. Na úrovni odborných institucí: týká se především Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici, dále NIPOS (Praha), IMPULS (Hradec Králové) a Muzea loutkářských kultur v Chrudimi. III. Na úrovni Krajského úřadu Pardubického kraje a Ministerstva kultury České republiky. ad I) Opatření k zachování nominovaného statku na úrovni jednotlivých občanských sdružení, která zastupují zejména amatérské, ale i profesionální loutkáře v Královéhradeckém a Pardubickém kraji. Obyvatelé jednotlivých lokalit mají aktivní a spontánní snahu, aby tato tradice ze života jejich společenství nevymizela. Jsou si vědomi, že jako celek, tvořený profesionálními loutkáři a nezávislými amatérskými loutkářskými skupinami, je východočeské loutkářství jedinečný kulturní fenomén, poskytující svým aktérům i svému obecenstvu bezprostřední citové prožitky, podněcuje fantazii, metaforickou obrazivost a tvořivým uplatňováním všech výrazových možností loutkového divadla, mezi nimiž se uplatňují i podněty tradičního loutkářství, nabízí významové mnohovrstevné umělecké sdělení, odpovídající složitosti současného světa. V tomto smyslu východočeské loutkářství působí jako protipól zkomercializované zábavné mediální produkce a v tom je jeho nesporná životnost. V tvořivém přístupu k odkazu tradice se jeví jeho jedinečnost a autenticita. Dotyčné městské a obecní úřady budou v rámci svých možností podporovat východočeské loutkářství, a to prostřednictvím grantového dotačního systému, zejména formou zvýhodněných pronájmů divadelních sálů, finanční podporou průběžného vzdělávání, propagace a publikační činnosti, bez nichž by se mohla vytratit znalost této tradice, včetně technologie a výroby loutek, kostýmů i kulis. Dále poskytnutím finančních prostředků na nezbytnou opravu loutek, kostýmů, divadelních rekvizit a opon včetně záchrany jedinečných sbírek loutek z pozůstalosti východočeských loutkářů či souborů. ad II) Opatření k zachování nominovaného statku na úrovni odborných institucí: Národní ústav lidové kultury ve Strážnici. A. Aktivity Národního ústavu lidové kultury ve Strážnici A. 1. Dle metodiky tohoto seznamu. B. NIPOS a IMPULS B. 1 Tato informační a poradenská střediska – IMPULS jako zařízení Královéhradeckého kraje na regionální úrovni a NIPOS jako zařízení Ministerstva kultury ČR na celostátní úrovni – budou i nadále pečovat o rozvoj amatérského loutkářství v obou krajích, a to zejména ve dvou směrech. Prvním z nich je nabídka neformálního vzdělávání v oboru ve formě dlouhodobých i krátkodobých kurzů a dále teoretických i praktických dílen a seminářů v rámci každoročního festivalu Loutkářská Chrudim, určených všem loutkářským specializacím. Druhým je vytváření příležitostí k veřejné prezentaci a odborné evaluaci umělecké tvorby jak na regionálních přehlídkách (IMPULS), tak vybraných nejlepších souborů z obou krajů na Loutkářské Chrudimi (NIPOS). NIPOS doplní tyto formy o systematické budování databází loutkářských souborů, osobností, inscenací a přehlídek (v rámci tzv. Udržitelnosti projektu, který byl dotován z finančního mechanismu EHS/Norsko) a o publikační prostor pro amatérské loutkové divadlo na stránkách vydávaných časopisů Amatérské scéna (zejména pro dospělé loutkáře) s reflexí umělecké tvorby a Tvořivá dramatika (zejména pro učitele a vedoucí dětských souborů) s praktickými metodickými radami. NIPOS je rovněž příležitostným vydavatelem odborných publikací z oboru. Např. v roce 2012 bude vydán v reedici sborník Hany Budínské Hry pro šest smyslů. Všechny tyto formy rozvíjejí tradici loutkářství, podporují zájem veřejnosti o něj, propagují jej a kultivují. Budovaná dokumentace je významným zdrojem informací a slouží ke studijním a také výzkumným účelům. NIPOS a IMPULS vytvářejí dobrý předpoklad pro budoucnost loutkářství jak v regionech, tak na úrovni ČR. B 2. Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi Tato významná instituce bude nadále pokračovat v akviziční činnosti; unikátní sbírky bude prezentovat a popularizovat prostřednictvím publikační a výstavní činnosti. Rovněž bude systematicky pokračovat ve výzkumu a dokumentaci v oblasti amatérské a profesionální loutkářské tvorby. V nové koncepci muzea je zohledněna rozmanitější spolupráce s veřejností a jeho „zviditelnění“ i v mezinárodním kontextu. Vedení muzea počítá např. s řezbářskými kurzy a s dokumentací práce slavných řezbářských loutkářských rodů (zejména Suchardů) z východních Čech s vazbou na umělce inspirované jejich odkazem (František Vítek, Věra Říčařová, Jaroslav Doležal a další). Muzeum také nabízí atraktivní možnost účinkování amatérských loutkářských souborů přímo v interiéru historického Mydlářovského domu. ad III) Opatření k zachování nominovaného statku na úrovni Krajského úřadu Pardubického kraje a Ministerstva kultury České republiky. A. Opatření k zachování nominovaného statku na úrovni Krajského úřadu Královéhradeckého a Pardubického kraje A.1. Jednotlivé amatérské loutkové soubory se budou moci zapojit do grantového programu na podporu lokálních kulturních událostí Královéhradeckého a Pardubického kraje a dále na podporu edukativních programů s důrazem na vzdělávání nejmladší generace loutkářů prostřednictvím propojení už existujících vzdělávacích středisek v dané oblasti (ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové – Jesličky, ZUŠ F. A. Šporka v Jaroměři, ZUŠ Žamberk, Vyšší odborná škola pedagogická v Litomyšli, Hudební školička Svitavy aj.) Termín: průběžně, dotační programy pro daný kalendářní rok A. 2. Krajské úřady Královéhradeckého a Pardubického kraje budou využívat nominovaný statek k propagaci lidové kultury kraje. Fenomén východočeského loutkářství zařadí jako významný prvek lidové tradiční kultury v propagačních materiálech, včetně publikací souvisejících s cestovním ruchem. Termín: průběžně B. Opatření k zachování nominovaného statku na úrovni Ministerstva kultury České republiky B. 1. Subvence v rámci výběrového dotačního řízení na podporu tradiční lidové kultury na projekty týkající se východočeského loutkářství v Královéhradeckém a Pardubickém kraji s přesahem do Podkrkonoší s důrazem na vzdělávání generace nejmladších loutkářů prostřednictvím propojení vzdělávacích středisek při ZUŠ v oblasti východních Čech. Termín: průběžně B. 2. Vytvoření samostatné kategorie v rámci výběrového dotačního řízení na podporu tradiční lidové kultury věnované podpoře statků zapsaných v Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury a v Reprezentativním seznamu nemateriálního kulturního dědictví lidstva. Termín: do 5 let B. 3. Vedení agendy spojené se zřízením Seznamu nemateriálních statků tradiční a lidové kultury České republiky. Termín: průběžně B. 4. Poskytne záštitu a podpoří finančními prostředky výstavu a odborné sympozium (včetně sborníku) na téma Od tradice k současnosti (fenomén českého loutkářství od pol. 19. st. do poloviny 20. st.) – společný projekt Královéhradeckého, Pardubického, Libereckého a Moravskoslezského kraje ve spolupráci s Muzeem východních Čech v Hradci Králové a Muzeem loutkářských kultur v Chrudimi, ale i dalšími odbornými pracovišti mimo východní Čechy, které mají ve svých sbírky cenné loutkářské artefakty z tohoto regionu (např. Moravské zemské muzeum v Brně uchovává loutky z dílny dobrušských Adámků či novopacké rodiny Suchardů). Tento unikátní záměr by mohl získat podporu také z prostředků EU. Termín: 2014 – 2015

Od svých počátků se loutkové divadlo v oblasti východních Čech, zahrnující dnešní Pardubický a Královéhradecký kraj i přilehlé Podkrkonoší, hrálo téměř v celém regionu. Z nejstaršího období se v archivech dochovaly doklady o působení kočovných marionetářů na Náchodsku (zejména ve Studnici a v Náchodě), v Kuksu, v Litomyšli, v Libčanech na Královéhradecku, ve Vrchlabí i v Rychnově nad Kněžnou. V 19. st. byl nárůst loutkářské činnosti tak velký, že můžeme předpokládat loutková představení téměř ve všech městech a obcích oblasti. S řezbářskou činností výrobců loutek je spojena zejména Dobruška a Stará a Nová Paka. S rozvojem ochotnického loutkářství se loutkové divadlo rozšířilo jak do měst, tak téměř do každé vesnice. K významným střediskům ochotnického loutkářství patřily zejména: Hradec Králové, Sobotka, Hronov, Jaroměř, Vysoké nad Jizerou, Svatoňovice, Heřmanův Městec, Polička, Chrudim ad. Od roku 1958 působí v Hradci Králové profesionální loutkové divadlo DRAK, které se svou tvorbou stalo centrem loutkářských aktivit, podněcující také amatérskou činnost – zejména hradeckých souborů DNO, Had, Jesličky či svitavských souborů „C“, „Cis“ a Dramatické školičky. Místem setkávání amatérských loutkářů se stala Chrudim, kde se od roku 1951 uskutečňuje pravidelně celostátní přehlídka amatérských souborů Loutkářská Chrudim. Důležitou institucí pro studium a poznání loutkářské tradice a současného vývoje je Muzeum loutkářských kultur v Chrudimi.