České vodáctví má svou historickou, ideovou, sportovní, rekreační, kulturní, sociální i ekonomickou stránku. Jedná se o specifickou subkulturu tedy prvek moderní etnografie. Vzhledem k tomu, že české vodáctví bylo od počátku spjato s vlasteneckými trendy (Sokol, Skaut) a lidově sociálním hnutím (tramping), je jeho historie úzce spjata s děním v ČSR (ČR), s českými sociokulturními a politickými poměry (vlastenectví, rezistence vůči totalitám) a také s některými typickými národními vlastnostmi. Nositelem vodáctví je vodák, člověk mající vztah k malým lodím a plavbě po řekách. Tuto činnost provádí splouváním toků a přípravou na toto splouvání, nejčastěji ve společenství dalších vodáků. Vodák ovládá svoji loď i techniku plavby, zná zásady táboření a pobyt v přírodě. Někdy se účastní i vodáckých soutěží určených pro veřejnost (seriál závodů Českého poháru vodáků, vodácké maratóny apod.), ale závodní činnost není pro vodáctví stěžejní. Vodák se cítí vázán vodáckou etikou, která klade částečně jiné důrazy, než obecná etika. Vodácká etika vyplývá ze situací spjatých s řekou a pohybem na ní, je vlastenecká a náročná na myšlení, činy a vztahy vodáka. Není centrálně kodexovaná, ale její formální zpracování je součástí tradice jednotlivých oddílů a její přijetí vodáky je předmětem rituálů. Součástí vodáctví je jeho hmotná kultura, vypěstovaná tradicí nedostatku vodáckého materiálu. Vodák si často umí zhotovit pádlo a postavit loď, nemluvě o dalších doplňcích. Tyto dovednosti vedly ke vzniku rozmanitých artefaktů a osvědčily českou tvořivost. Dnes amatérsky zhotovované lodě směřují k umělecké tvorbě. 1 Stručný popis statku obsahuje vlastní popis statku, stupeň autenticity, historický přehled vývoje statku, popis jeho funkcí, užité materiály a technologie apod. Součástí vodáctví jsou i výrazy jazyka, jimiž vodáci označují situace na vodě a navzájem jimi komunikují. Tento jazyk (oborový slang) je předmětem lingvistického výzkumu a je zpracován v mnoha místních slovnících. Vodáctví vstoupilo i do umění a je zpracováno v beletrii, filmu, výtvarném umění i v hudbě. Ze spontánní masové skupiny vodáků vystupují vodácké organizace, které udávají vodáctví směr, řídí je, spravují, řeší problémy, hájí zájmy a v neposlední řadě chrání jeho tradici. Tyto svazy (Český svaz kanoistů, Junák – český skaut, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR, Asociace turistických oddílů mládeže) mají množství oddílů, které působí i v rámci Královehradeckého kraje. Tyto oddíly pořádají vodácké akce nebo soutěže nejenom pro členy, ale i nečleny a širokou vodáckou veřejnost – již 48 let se koná akce 1 5 km po Divoké Orlici – Memoriál Václava Břízy, 50. ročník Východočeského vodáckého maratonu, od roku 1975 Úpění na Úpě (v roce 1986 se Úpění zúčastnilo 230 lidí na 76 plavidlech a zastínilo tím i tehdejší oslavu Prvního máje. Plavení bylo potom na několik let zakázáno) a další akce spojené třeba s čištěním řek. Jako instituci schraňující především hmotnou vodáckou tradici vzniklo v roce 2015 ve Zruči nad Sázavou světově unikátní Muzeum vodáctví v Čechách a na Moravě.

České řeky byly splouvány odjakživa tak, jako i řeky v jiných zemích. Ojedinělé historické záznamy máme již ze středověku, ale jedná se o dopravní funkci plavby, která se lišila od současné podoby statku jako moderního etnografického fenoménu. Roku 1878 štolba (původem Angličan) hraběte Kinského si dovezl skutečnou kanadskou kanoi, na které se 5 Viz poznámka č. 3. měl plavit po Orlici. Roku 1884 si Josef Rösslerem-Ořovský (krom jiného velký propagátor vodní turistiky) ve svých 15 letech staví jednoduché plavidlo – „ježdík“. Loďka vyrobená ze tří prken, které se později začalo říkat maňásek. Se svým bratrem Karlem splouvá Berounku, ale také Tichou Orlici nebo Labe. Toto plavidlo dosáhlo velké obliby a přispělo k rozšíření vodáctví v ČR. Vplulo do lidové dovednosti, jazyka, písní a rukodělné dovednosti, ale i do literatury a vrcholového sportu. První polovina 20. století byla pro vodáctví příznivá. Vznikaly četné vodácké kluby, utvářela se pravidla vodáckého života. Masově se splouvaly české řeky, došlo k propojení se skautem i s trampingem. Již za první republiky se začaly pořádat první závody a vydávali se první průvodce po řekách – roku 1927 vydána tiskem pravděpodobně vůbec první Kilometráž českých řek od Ing. L. Gössla, má však pouze 16 str. a obsahuje také řeky Labe nebo Jizeru. 30. června 1934 vešla platnost vyhlášky Čs. plavebního úřadu, který nařídil povinné číslování sportovních lodí. O rok později bylo jen v Praze registrováno přes 5000 kanoí. Druhé plodné období českého vodáctví nastalo v období socialismu. Stát měl rovněž zájem na rozvoji tělovýchovy, kterou podporoval z důvodu brannosti. Zde však zafungovala morální a vlastenecká stránka vodácké kultury vzniklá v předchozích obdobích, zvláště pak kvalita vedoucích oddílů, kteří své svěřence vychovávali podle zásad vytvořených před nástupem komunistické ideologie. Třetí období české vodácké historie je od roku 1989 po současnost. Do vodáctví masově proniká komercionalizace, individualizmus a touha konzumovat zážitky. Stoupající počet vodáků nutně ovlivňuje zlepšující se ekonomická situace a vzrůstající popularita outdoorových sportů. Tento trend podporuje i zvyšující se dostupnost vodáctví fungováním půjčoven lodí, takže splouvání řek je dostupné i bez vlastního vybavení, bez proniknutí do podstaty vodáctví a často i bez jakýchkoliv ohledů k řece. 1 2.

Loď a plavba na ní je neoddělitelně spjata s vývojem lidské civilizace a vstoupila tak do života lidí natolik, že se stala symbolem pro vyjádření světonázoru a situací lidského života. Lodě pronikly jako pozitivní prvek do náboženství, mytologií a legend všech kultur světa a vstoupily do lidských představ, myšlení a lidské řeči. Rozvoj dnešního vodáctví svědčí o vnitřní potřebě a touze současného člověka realizovat tento vklad v podobě činnosti, která svou rozmanitostí přesahuje rámec pouhého rekreačně-sportovního splouvání potoků a řek. Vytváří nové hodnoty materiálního i duchovního charakteru, jedním slovem kulturu, která je úzce spojena s vodáky, stmeluje je, identifikuje mezi ostatní veřejností a dává vodáckým aktivitám historicko-společenskou kontinuitu. Vodáctví se rozšířilo po celém světě, zejména tam, kde je přírodní podmínky a politicko- ekonomická situace neomezují. Jako každá všeobecně rozšířená kultura má mnoho podob daných místními podmínkami, vývojem a společenským prostředím. V případě českého vodáctví se jedná o kulturní, sportovní i etnografický fenomén. Pořádají se sportovní závody v různých vodáckých disciplínách a na různých typech lodí. Tyto závody jsou jednak na profesionální úrovni, tak i čistě rekreační, do které se mohou zapojit i neregistrovaní vodáci. V Kr. kraji se např. pořádaly nebo ještě pořádají akce pro širokou veřejnost: Litický oblouk a splutí Divoké Orlice, Východočeský vodácký maraton, Orlice cup, vodácké srazy na Úpě a Metuji, Třebechovické slalomy, čištění řek v rámci akce „Turisté našim řekám“, různé odemykání a zamykání řek (Cidlina, Úpa, Metuje). Díky sdružování aktivnějších vodáků v oddílech nebo klubech se vytváří spolková činnost, ale největší počet vodáků zůstává neregistrován. Přesto i ti se sdružují, aby mohli společně trávit volný čas v přírodě u nevšedních zážitků. Aby řeky mohli bezpečně splouvat, využívají vodácké průvodce a kilometráže, které pro ně připravili ti zkušenější v podobě tiskovin, web stránek nebo mobilních aplikací. Pozitivními dopady vodáctví jsou kromě pravidelně organizovaných akcí za účelem čištění řek a břehů také snaha o zachování řek ve významu tekoucího vodního toku. Bohužel současné trendy se pokouší udělat v rámci zelené energie místo řek jen soustavy rybníků, kde pak vymírají původní proudomilné organismy, řeka ztrácí svou samočistící schopnost, zanáší se a dochází ke hnilobným procesům. Plavba je i nejšetrnějším způsobem využívání povrchových vod. 1 3.

Asociace vodní turistiky a sportu z.s. Sídlo (adresa): Ing. Františka Janečka, Týnec nad Sázavou 257 41 Identifikační číslo: 08159386 Statutární orgán: Ing. Petr Ptáček Kontaktní telefon: 732 638 330 Kontaktní e-mail: info@avts.cz 6 .

Klimatické hrozby: Klimatické změny posledních let se projevují v suchu, které negativně ovlivňuje vodní stavy řek a tedy i možnosti jejich splutí. Řeky, které bylo v nedávné minulosti možné splouvat i mimo období jarního tání, mívají stav dovolující splutí jen výjimečně. Jedná se třeba o horní Úpu, Metuji v Pekle, Divokou Orlici u Litic, Olešenku, Bělou .. Dříve běžná splutí se tak stávají pouze vzpomínkou pamětníků. Řešením pro vodáky je vyjíždět na vodou bohaté alpské toky. Toto řešení je však finančně i logisticky přístupnější pro malé skupiny, než pro zvláště mládežnické kolektivy, které jsou typickým pozitivním rysem českého vodáctví. Navíc se ztrácí vazba na domácí toky, jejich znalost a citový vztah k nim, což je druhým pozitivním rysem charakterizujícím české vodáctví. Omezení vycházející z aplikovaného režimu ochrany přírody: Řada českých řek je pro vodáky obtížně přístupná z důvodů ekologické regulace (horní Vltava, Řásnice, Křemelná). Řešením by bylo rozumné zpřístupnění na základě jasných kritérií (povolenky dle vodního stavu pro registrované vodáky, zákaz komercionalizace). Následky ohrožení jsou podobné – ztráta kontaktu s nejkrásnějšími českými řekami. Nevhodné úpravy vodních toků a administrativní překážky v jejich využití: Další hrozbou je výroba „zelené energie“ prostřednictvím malých vodních elektráren. Ty jsou státem podporovány různými dotacemi, ale dopad na ekologickou funkci řeky a vodáctví je velmi zásadní. Voda je z koryta často odvedena náhony na dlouhé vzdálenosti v řádech stovek metrů, řeka je pak v tomto úseku zcela nesplavná, aby po návratu vody do koryta opět došlo k rozdělení vody a znovu odvedení na další elektrárnu. Vodáci takové úseky opouštějí, protože jsou splavné jen při zvýšeném průtoku a řeka zde připomíná soustavu rybníků s dlouhými suchými koryty. Typickým příkladem je dolní Sázava. V situaci, kdy nelze řeky běžně splouvat následkem sucha, je široká vodácká obec odkázána na hromadné vodácké akce závislé na pouštění vody z přehrad a rybníků. Na tyto akce se často vážou i vodácké soutěže pro registrované i neregistrované vodáky (Český pohár vodáků). V poslední době se stává trendem, že se pouštění vody jednou v roce na několik málo hodin neskuteční kvůli administrativním nebo ekologickým překážkám, za kterými stojí parciální zájmy některé skupiny dalších uživatelů řek (rybáři, ekologové, majitelé vodních elektráren). Jedná se opět ohrožení samé podstaty vodáctví zabráněním jejich činnosti. Zkreslené mediální pokrytí: Vodáctví je kultura, která je vlastní vodákům (viz bod 3). Vnější společnost však má o vodáctví obraz shodný s tím, který jim poskytnou média. Ta si pochopitelně všímají mediálně zajímavých negativních jevů, ke kterým na řekách dochází (přeplněnost, opilství, volnost chování), což však paradoxně ve velké většině nekonají skuteční vodáci, ale lidé z řad nevodáků, kteří si (pod vlivem mediálního obrazu a často i alkoholu) na řeku jedou „užít“ ve vypůjčeném raftu. Ekonomické hrozby Vodáctví v českém prostředí nikdy nebylo bohaté a vždy spoléhalo na tvorbu vlastních rukou a na dobrovolnost. Ta má však své meze. Zvláště v péči o vodácký dorost by bylo třeba vytvořit mládeži takové prostředí a zázemí, které je v sousedních zemích normou. Také péče o vodáckou tradici by měla být podporována – např. přes finanční podporu města Zruč se hradí část režijních nákladů Vodáckého muzea a náklady na akvizice hradí členové Spolku Vodáckého muzea z vlastních prostředků. 1 4.

Záchranná opatření eliminující redukci nebo vymizení statku vycházejí z jednotlivých hrozeb, které jej ohrožují. Klimatické hrozby Opatření na odvrácení klimatických hrozeb lze rozlišit na přímá, kam spadá řešení celého spektra národohospodářských a ekologických problémů souvisejících se změnou klimatu, a opatření nepřímá, mající spíše podpůrnou funkci přímých opatření. Do této skupiny spadá legislativní, administrativní, mediální a osvětová podpora od centrální úrovně až po místní. České vodáctví nemůže mít primární vliv na řešení globálního problému změny klimatu ve formě přímých opatření, může však vzhledem ke své masovosti a tradici mít velmi podstatný vliv na způsob, kterým účastníci statku přispějí k potřebné změně životního stylu a postojů veřejnosti ve smyslu podpory opatření přímých. To znamená uznání statku jako partnera při řešení klimatické změny, respektování prostoru pro činnost statku např. při organizaci činnosti statku, účasti představitelů statku na relevantních odborných skupinách řešících klimatickou krizi a podporu ze strany institucí ovlivňujících realizaci statku (místní úřady, vodohospodářské podniky atd.). Nevhodné úpravy vodních toků a administrativní překážky v jejich využití: Zákazy splouvání řek tekoucí v chráněných územích bývají diskutabilní jak po věcné (odborné) stránce, tak i po stránce individuálního přístupu odpovědných orgánů. Opatřením řešícím tento problém je definování všech faktorů ohrožujících tok a jasné stanovení kritérií, za jakých podmínek a kým lze dotčené řeky splouvat. Součástí opatření je přizvání zástupců statku do jednání místně odpovědných ekologických organizací a úřadů. Dalším opatřením chránícím statek je účast v rámci vodoprávních řízení u místně příslušných vodoprávních úřadů při povolání vodních staveb. Zde by se uplatňovaly požadavky na možnost překonat příčnou překážku přenesením nebo splutím či další požadavky na bezpečnost díla. V rámci své činnosti je nutná i spolupráce s Českou inspekcí životního prostředí, která může kontrolovat dodržování vodního zákona, obzvláště dodržování minimálních zůstatkových průtoků přes jezy. Suché úseky pod jezy dramaticky ovlivňují funkčnost statku. Řeka nemá jen jednostranné využití (např. jen výroba energie nebo chov a lov ryb), a proto by se měly zohlednit všechny zájmy s ní spojené. Úřady by měly pohlížet na vodácké akce, které se konají jen za příznivých hydrologických podmínek v nádržích a jsou obvykle jednou do roka na pár hodin s účastí až několika tisíc vodáků, jako na akce splňující podmínku veřejného zájmu. Toto opatření zamezí časovým a jiným obstrukcím mařícím někdy realizaci akce statku jednotlivcem. Jako další opatření vydají nositelé statku metodiku pro organizátory vodáckých akcí, která zahrne základní legislativu dotýkající se statku a podá organizátorům akcí statku nezbytné informace a doporučení tak, aby jednání s orgány vyjadřující se k akcím měla předpoklady ke kladnému výsledku. Zkreslené mediální pokrytí: Opatřením na zmírnění této hrozby je přiznání statusu nemateriálního statku tradiční lidové kultury, který napomůže k sebedefinování statku i k jeho prezentaci navenek, aby nebyl spojován s často negativními projevy té části veřejnosti, která využívá prostředí řeky k nekontrolovanému chování a nemá se sdílením hodnot statku nic společného. Protože excesy těchto „takyvodáků“ jsou mediálně zajímavější, bývají médii prezentovány jako charakteristický rys statku. Status statku poskytne platformu pro prezentování jeho tradice a hodnot a vážnost při komunikaci s okolím, m.j. usnadněním přístupu do seriózních mediálních pořadů a proniknutí do školského prostředí jako součást vzdělávacího procesu (ve spojení s praktickou výukou k vytváření dobrého vztahu ke společenství při sportu a k přírodě). Nositel statku zintenzivní spolupráci se spolkem Vodácké muzeum, z.s. Vodácké muzeum bude metodicky, akvizičně i mediálně podporovat a vytvoří tak stabilní základnu hmotné i nehmotné kultury statku otevřenou prezentaci statku veřejnosti i médiím. Speciálním opatření bude zřízení veřejně přístupné bibliografie tištěných pramenů vztahujících se ke statku (knihy, periodika, šedá literatura i rukopisné materiály např. z dokumentace expedic). Nositel statku bude také upozorňovat na nebezpečí spojená s některými jezy, na kterých často dochází k nehodám i tonutím. Nebezpečné jezy jsou rizikové také pro další občany ČR, kteří se v jezu chtějí třeba koupat, a proto bude vyvíjet aktivity mediální i aktivity spojené v zabezpečování těchto jezů pro laickou nebo profesionální záchranu. Ekonomické hrozby Opatření na jejich eliminaci spočívá v zabezpečení finanční podpory míst, která jsou pro zachování statku nejdůležitější. V první řadě je to příspěvek státu (MŠMT), krajů a místních samospráv na činnost článků statku na nejnižší úrovni (oddílů), především těch, které pracují s mládeží, formou pravidelné dotace. Dále je to přidělování finančních grantů na významné vodácké akce určené pro veřejnost, na mimořádné náklady spojené s činností zvláště mládežnických oddílů, a na významné akce statku. Další opatření provedou orgány spolku uspořádáním metodického semináře pro činovníky oddílů o fundraisingu, tedy získávání finančních prostředků od jiných poskytovatelů než státu. Statek funguje jako NNO a jako takový musí být pružný k získávání finančních prostředků na činnost ze všech prostředí, která se skýtají. Fundraising podporuje kreativitu, soudržnost členů statku a je schopen podpořit činnost a potřeby statku tam, kde dotace státu nebo místních orgánů schází a finanční možnosti jednotlivců nestačí. Je třeba říct, že pro potřeby účinného fundraisingu statku je jeho zapsání do Seznamu velice důležité. 1 5.

Česká republika má 16 300 km významných vodních toků, na které vyjede každý rok cca 7 00 000 vodáků. Z toho naši nejoblíbenější řeku Vltavu si dle sčítání lodí projede během léta téměř 300 000 lidí. Mezi další velmi oblíbené toky patří Berounka, Sázava, Lužnice, Ohře, Otava, Orlice nebo Morava. Tato čísla svědčí o rozšíření statku po celé ČR. Centra vodáctví se nacházejí především ve svazech Český svaz kanoistů, Junák – český skaut, Klub českých turistů, Svaz vodáků ČR se sídlem v Praze a v Asociaci turistických oddílů mládeže se sídlem v Roztokách u Prahy s počtem přesahujícím 114 000 registrovaných osob. V rámci východočeského kraje byly vždy početné oddíly, např. jen v Českém svazu kanoistů bylo v roce 1988 na 37 oddílů s počtem členů 2305, z toho děti a mládež 1175 (viz. příloha). I v dnešní době zůstává organizovaná základna velká, oddíly působí v Hradci Králové, Novém Městě nad Metují, Týništi, Třebechovicích, Trutnově, České Skalici, Hronově, Jaroměři a na dalších místech. Kromě registrovaných center existuje velké množství neformálních ale ustálených společenství, která se podílejí na činnosti a tradicích vodáctví nemenším způsobem a tvoří spontánní lidovou základnu statku. Statku se účastní také mnoho individuálních uživatelů nezapojených do organizační struktury i neformálních sdružení statku. Místa výskytu statku pokrývají celé území ČR, protože jakkoli je pravidelné fungování statku vázáno na lokality, kde jsou umístěny loděnice a bydliště vodáků, vyjíždějí vodáci na organizovaná i neorganizovaná splutí řek po celé ČR. Taktéž řeky v rámci Královéhradeckého kraje jsou rekreačně i sportovně velmi využívané. Nejvíce se splouvá řeka Orlice, jak o tom svědčí i fotografie z toku 1910 v příloze. Mezi další oblíbené úseky patří horní Labe až do Jaroměře, Úpa v krásném Babiččině údolí, Metuje přes Peklo až do Jaroměře a velmi populární jsou i malé vodní toky, které se splouvají během jarního tání (Bělá, Zdobnice, Zlatý potok, Olešenka …). 5 .