České vodáctví

České vodáctví má svou historickou, ideovou, sportovní, rekreační, kulturní, sociální i ekonomickou stránku. Jedná se o specifickou subkulturu tedy prvek moderní etnografie. Vzhledem k tomu, že české vodáctví bylo od počátku spjato s vlasteneckými trendy (Sokol, Skaut) a lidově sociálním hnutím (tramping), je jeho historie úzce spjata s děním v ČSR (ČR), s českými sociokulturními a politickými poměry (vlastenectví, rezistence vůči totalitám) a také s některými typickými národními vlastnostmi.

České řeky byly splouvány odjakživa tak, jako i řeky v jiných zemích. Ojedinělé historické záznamy máme již ze středověku, ale jedná se o dopravní funkci plavby, která se lišila od současné podoby statku jako moderního etnografického fenoménu. Roku 1878 štolba (původem Angličan) hraběte Kinského si dovezl skutečnou kanadskou kanoi, na které se
měl plavit po Orlici. Roku 1884 si Josef Rösslerem-Ořovský (krom jiného velký propagátor vodní turistiky) ve svých 15 letech staví jednoduché plavidlo – „ježdík“. Loďka vyrobená ze tří prken, které se později začalo říkat maňásek. Se svým bratrem Karlem splouvá Berounku, ale také Tichou Orlici nebo Labe. Toto plavidlo dosáhlo velké obliby a přispělo k rozšíření vodáctví v ČR. Vplulo do lidové dovednosti, jazyka, písní a rukodělné dovednosti, ale i do literatury a vrcholového sportu.
První polovina 20. století byla pro vodáctví příznivá. Vznikaly četné vodácké kluby, utvářela se pravidla vodáckého života. Masově se splouvaly české řeky, došlo k propojení se skautem i s trampingem. Již za první republiky se začaly pořádat první závody a vydávali se první průvodce po řekách – roku 1927 vydána tiskem pravděpodobně vůbec první Kilometráž českých řek od Ing. L. Gössla, má však pouze 16 str. a obsahuje také řeky Labe nebo Jizeru. 30. června 1934 vešla platnost vyhlášky Čs.
plavebního úřadu, který nařídil povinné číslování sportovních lodí. O rok později bylo jen v Praze registrováno přes 5000 kanoí.
Druhé plodné období českého vodáctví nastalo v období socialismu. Stát měl rovněž zájem na rozvoji tělovýchovy, kterou podporoval z důvodu brannosti. Zde však zafungovala morální a vlastenecká stránka vodácké kultury vzniklá v předchozích obdobích, zvláště pak kvalita vedoucích oddílů, kteří své svěřence vychovávali podle zásad vytvořených před nástupem komunistické ideologie.
Třetí období české vodácké historie je od roku 1989 po současnost. Do vodáctví masově proniká komercionalizace, individualizmus a touha konzumovat zážitky. Stoupající počet vodáků nutně ovlivňuje zlepšující se ekonomická situace a vzrůstající popularita outdoorových sportů. Tento trend podporuje i zvyšující se dostupnost vodáctví fungováním půjčoven lodí, takže splouvání řek je dostupné i bez vlastního vybavení, bez proniknutí do podstaty vodáctví a často i bez jakýchkoliv ohledů k řece.

a má i v současnosti svou sociální a kulturní funkci Vodáctví je zájmová a sportovní činnost, která je rozšířena po celém území republiky.
Vzhledem k nárokům, které klade na činnost, ale i osobnost, morálku a životní postoje vodáka je lze nazvat způsobem života. Vodáctví má dlouhou historii a jeho rozkvět v posledních letech mu při zachování jeho tradičních vlastností a hodnot prognózuje i zajímavou budoucnost. Vodácká morálka se stala příslovečnou. Vodácké výkony na exotických expedicích i ve výkonnostním sportu podněcují národní hrdost. Čeští mistři světa vycházejí od řek a vodáckých ohňů a zase se k nim se svými medailemi vracejí, protože jsou součástí české vodácké kultury a tradice. Z vodáka se stal člověk, který se dokáže postarat sám o sebe, je řekou otužený, vytrvalý, přímý, kamarádský. Bez těchto vlastností by v často tvrdých přírodních podmínkách nemohl v kolektivu obstát.
České vodáctví nikdy nebylo výsadou jednotlivců a dodnes není – na rozdíl od vodáctví v jiných zemích – individualistické a vázané na jednu sociální skupinu. Naopak od svých počátků bylo ovlivněno skautingem, sokolstvím a trampstvím, a tudíž otevřené pro všechny sociální skupiny. Takové je české vodáctví především díky práci s mládeží v oddílech a jiných společenstvích i dnes. Mladí vodáci se ve šlépějích svých rodičů nebo vedoucích oddílů učí nejen vodáckým dovednostem, ale i být hrdí na vodáckou příslušnost a chovat se dle zásad vodácké etiky.
Vodácká tradice kvete především v oddílovém prostředí: vodácké obyčeje, hry, písně, rituály, dresy a odznaky, psané kodexy chování, kroniky, vodácké divadlo a maškarní plesy, vodácký jazyk a jeho slovníky, vodácká ústní tradice sdělovaná u ohňů – to vše tvoří nástavbu pouhého rekreačního a sportovního vyžití, to tvoří specifickou vodáckou kulturu, prostředkovanou atraktivností vodáckého prostředí a různými jinými cestami široké společnosti.
b) je součástí nehmotného kulturního dědictví tak, jak je definováno v bodě 2 tohoto Metodického pokynu Nemateriálním statkem se dle definice rozumí zkušenosti, znalosti, dovednosti, které skupiny či společenství považují za součást svého nemateriálního dědictví. Projevují se v oblastech společenských zvyklostí, obřadů a slavností, vědomostí a zkušeností týkajících se přírody a v ústních tradicích a vyjádřeních. Kromě výše (bod a)) uvedených projevů vodácké tradice charakterizují vodácké nehmotné kulturní dědictví tři rysy, které vznikly v průběhu historie českého vodáctví. Jsou to vodácká etika, vodácká řeč (jazyk, slang) a vodácké umění. Jedná se tak o prvek moderní etnografie, který se v současné době výrazně rozvíjí.
Vodácká etika je soubor osobních vlastností a sociálního chování jednotlivce, které mají některé specifické důrazy vyplývající z vodáctví a které v obecné etice nejsou zdůrazněny. Je to dáno tím, že vodácké prostředí bývá náročné na tělesnou i psychickou odolnost a soužití v něm by nebylo možné bez kvalitních vztahů s ostatními vodáky.
Dalším faktorem odrážejícím se ve vodácké etice je pozitivní prožitek na řece, který je vodákům společný a učí je vážit si přírodního prostředí i kamarádů, se kterými vodáci své zážitky prožívají. Vodácká kultura postrádá formální centrální etický kodex, ústavu či zákoník. Vodácká etika je spontánní, žitá. To ovšem neznamená, že není formulována.
Mnohé vodácké oddíly a sdružení učí a vychovávají vodácký dorost podle psaných pravidel a okruhů, jejichž obsah si musí každý mladý vodák osvojit a osvědčit jak složením zkoušky, tak v běžném životě ve společenství kamarádů. Kromě specificky vodáckých dovedností bývá požadována znalost oddílové tradice, oddílových symbolů, pozdravů a hymny, a hlavně vodáckých zákonů, jimiž jsou pravdomluvnost, věrnost a oddanost, prospěšnost a pomoc jiným, přátelskost a zdvořilost, ochrana přírody a cenných lidských výtvorů, poslušnost rodičů a vedoucích, dobrá mysl, spořivost a čistota v myšlení, slovech i skutcích. Osvědčení takového chování se děje ve skládání slibu (podobné skautskému), kdy vodák přísahá 1. sloužit nejvyšší pravdě a lásce věrně v každé době, 2. plnit povinnosti vlastní a zachovávat vodácké zákony, a 3. duší i tělem být hotov pomáhat bližnímu. Podobná výchova a rituály probíhají v mnoha dalších vodáckých centrech a její pravidla jsou zapsaná v interních oddílových dokumentech často dostupných na webových stránkách těchto společenství. U neorganizovaných vodáků převzaly roli některé vodácké cestovní kanceláře a lze konstatovat i snahu některých půjčoven lodí podporovat tradiční vodáctví.
Jako každý kulturní okruh si i vodáctví vytváří svůj jazyk, tedy slova a rčení s vodáckým obsahem buď v podobě novotvarů (bort, vracák) anebo obecně užívaných slov s pozměněným významem (háček, koňadra). Často se jedná o pozměněná slova z jiného jazyka (šlajsna, kajak). Typická rčení jako „hodit krysu“ nebo „dát řeku“ jsou výrazy vyloženě slangové. Typické je, že vodácký jazyk (názvy, rčení, výrazy) je z pragmatického hlediska rozšířen po celé vodácké komunitě, je živý, spontánně sdílený a všem vodákům srozumitelný. Na internetu a ve vodácké literatuře je možno najít různé slovníky vodáckých výrazů. Existuje již dokonce diplomová práce věnovaná mluvě vodáků nazvaná Vodácký slang.
České vodáctví a jeho kultura nachází své místo i v umělecké tvorbě.
Nejfrekventovanější je pochopitelně v literatuře, v této souvislosti v beletrii od vodáckých autorů. Vodáckou Biblí je kniha „Proč bychom se netopili“ od Zdeňka Šmída, což je zábavnou formou komplexně popsaný fenomén českého vodáctví. Sbírku vodácké literatury kompletuje Vodácké muzeum. Muzeum je naprostým světovým unikátem a
obsahuje interaktivní prohlídky historických, ale i nejmodernějších lodí a kajaků, model řeky s bezpečným a nebezpečným jezem, laminovací dílnu, vodáckou knihovnu s literaturou jak technicky zaměřenou, tak i beletrie. Kromě oficiálních spisovatelů se vodácké literatuře věnuje i mnoho amatérských pisatelů, kteří jsou navázáni na vodácké časopisy (Pádler) a webové stránky (www.raft.cz, www.horydoly.cz a další).
Vodáctví je tématem několika celovečerních filmů, zábavné i poznávací televizní tvorby a dalších umělců, kteří však většinou vodáky nebyli. Z vlastních vodáckých řad pochází interpreti folkové a country scény, například skupina Hop Trop, autoři písní Modlitba vodáka a Vodácká holka, které se staly neoficiálními hymnami českého vodáctví. Čistě vodáckých písní je nepřeberně, jsou vydávány ve zpěvnících i opisovány u ohňů a ve vlaku. A hlavně jsou zpívány.
c) je vysoce autentický Vodáctví se nelze naučit, vodákem se člověk musí stát. Kromě dovedností totiž vodák musí osvědčit svou vnitřní kvalitu, která projde zkouškami („krizemi“) v situacích na řece.
Příkladem a oporou je zde obvykle oddílový vedoucí, vzor, učitel, kamarád. Špatný vedoucí nevychová dobrého vodáka. Tradice českého vodáctví je tradicí dobrých příkladů, vedoucích, vzorů. Díky jim se i v těžkých obdobích našich dějin mezi vodáky nevyskytovali udavači, partajníci, konjukturalisté. V náročných přírodních podmínkách rychle skončí každá hra na efekt, každá póza. Proto se také říká, že být vodák znamená pro okolí být zárukou.
Autentičnost českého vodáctví tkví v tom, že hodnoty, které dostalo před sto lety do vínku, jsou v něm stále přenášeny z generace na generaci a že jsou živé.
d) je unikátní z hlediska ojedinělosti svědectví, které statek nese, a to zejména z pohledu historie, etnologie, kulturní antropologie aj. sociálních věd apod.
nebo e) je vysoce reprezentativní vzhledem k podobným statkům v regionu, nebo v celém státě, pokud jsou podobné statky rozšířeny po celém jeho území.
České vodáctví je ojedinělé skrze „jednotu v mnohosti“. Nároky vodáctví na jedince od něj vyžadují samostatnost, která vede k originalitě: České vodáctví vylučuje stádnost. A opravdu je v českém vodáctví hodně odlišných trendů (raftaři, paddleboardisté, seakajakáři, pramičkáři, openkanoisté …), organizačních odlišností (vodácké oddíly, turistické oddíly mládeže, vodní skauti, spolky, církevní kluby, neformální sdružení…) i dalších rozdílů (přírodní, ekonomické, velké a malé, aktivní a pasivní…), a všichni se hlásí ke stejné tradici, ke stejným hodnotám, k zájmům českého vodáctví jako celku.
Jistěže jsou různé problémy a pohledy na ně a průběžně se o nich vedou diskuze, zatím vždy však ke konsenzu, nikoliv k rozdělení, odchodu anebo k zášti. Což je v době globálních nejistot, politických bojů a rozdělení společnosti na nesmiřitelné části zázrakem, který svědčí o tom, že existují tradice a hodnoty, které dokážou spojovat a užívat si společný svět.
Dále statek:
f) je vysoce reprezentativní ve vztahu ke společenstvím nebo jiným nositelům statku, zejména z hlediska jejich historické, sociální a kulturní identity;
České vodáctví je poměrně masivní fenomén pokrývající celou Českou republiku a mající na celém tomto území v podstatě shodnou podobu, která v reprezentaci tohoto fenoménu nemá konkurenci. Ostatní vodní sporty a jejich komunity jsou odlišné, což je dáno především závodním charakterem jejich činnosti. A i vodáctví na Slovensku je odlišné, což je dáno jak jiným společenským vývojem a historií, tak ekonomickými a přírodními podmínkami, menším rozšířením a hlavně jistou krizí danou generační výměnou, kterou v současnosti zažívá. Vodáctví v jiných zemích je také odlišné, na což mají vliv jiné přírodní podmínky, sociální a kulturní tradice, dějiny a ekonomická situace.
Buď se teprve rodí (Rusko), nebo je individuální záležitostí (Francie) nebo vázáno na určitou společenskou vrstvu (Švýcarsko) anebo zůstává na sportovní rovině (Maďarsko).
České vodáctví se vymyká především rozšířením, kolektivistickým pojetím (oddíly), vzájemnou propojeností a komunikací, vytvořením a hlavně sdílením tradicí a hodnot, důrazem na práci s mládeží, otevřeností vůči společnosti a vytvářením nehmotných kulturních hodnot (což vodáctví v zahraničí téměř neznají).
h) je navržen k zápisu na Seznam na základě účasti společenství nebo jiných skupin, popřípadě dotčených osob nebo jiných nositelů daného statku a s jejich svobodným, předběžným a poučeným souhlasem, který musí být doložen.
Junák – český skaut, z. s., zastupující 64 300 registrovaných členů Klub českých turistů, zastupující 31 418 registrovaných členů Svaz vodáků ČR, z. s., zastupující 1 100 registrovaných členů Asociace turistických oddílů mládeže ČR, zastupující 9 800 registrovaných členů Český svaz kanoistů, z.s. zastupující 7 800 registrovaných členů

Klimatické hrozby:
Klimatické změny posledních let se projevují v suchu, které negativně ovlivňuje vodní stavy řek a tedy i možnosti jejich splutí. Řeky, které bylo v nedávné minulosti možné splouvat i mimo období jarního tání, mívají stav dovolující splutí jen výjimečně. Jedná se třeba o horní Úpu, Metuji v Pekle, Divokou Orlici u Litic, Olešenku, Bělou .. Dříve běžná splutí se tak stávají pouze vzpomínkou pamětníků. Řešením pro vodáky je vyjíždět na vodou bohaté alpské toky. Toto řešení je však finančně i logisticky přístupnější pro malé skupiny, než pro zvláště mládežnické kolektivy, které jsou typickým pozitivním rysem českého vodáctví. Navíc se ztrácí vazba na domácí toky, jejich znalost a citový vztah k nim, což je druhým pozitivním rysem charakterizujícím české vodáctví.
Omezení vycházející z aplikovaného režimu ochrany přírody:
Řada českých řek je pro vodáky obtížně přístupná z důvodů ekologické regulace (horní Vltava, Řásnice, Křemelná). Řešením by bylo rozumné zpřístupnění na základě jasných kritérií (povolenky dle vodního stavu pro registrované vodáky, zákaz komercionalizace).
Následky ohrožení jsou podobné – ztráta kontaktu s nejkrásnějšími českými řekami.
Nevhodné úpravy vodních toků a administrativní překážky v jejich využití:
Další hrozbou je výroba „zelené energie“ prostřednictvím malých vodních elektráren. Ty jsou státem podporovány různými dotacemi, ale dopad na ekologickou funkci řeky a vodáctví je velmi zásadní. Voda je z koryta často odvedena náhony na dlouhé vzdálenosti v řádech stovek metrů, řeka je pak v tomto úseku zcela nesplavná, aby po návratu vody do koryta opět došlo k rozdělení vody a znovu odvedení na další elektrárnu.
Vodáci takové úseky opouštějí, protože jsou splavné jen při zvýšeném průtoku a řeka zde připomíná soustavu rybníků s dlouhými suchými koryty. Typickým příkladem je dolní Sázava.
V situaci, kdy nelze řeky běžně splouvat následkem sucha, je široká vodácká obec odkázána na hromadné vodácké akce závislé na pouštění vody z přehrad a rybníků. Na tyto akce se často vážou i vodácké soutěže pro registrované i neregistrované vodáky (Český pohár vodáků). V poslední době se stává trendem, že se pouštění vody jednou v roce na několik málo hodin neskuteční kvůli administrativním nebo ekologickým
překážkám, za kterými stojí parciální zájmy některé skupiny dalších uživatelů řek (rybáři, ekologové, majitelé vodních elektráren). Jedná se opět ohrožení samé podstaty vodáctví zabráněním jejich činnosti.
Zkreslené mediální pokrytí:
Vodáctví je kultura, která je vlastní vodákům (viz bod 3). Vnější společnost však má o vodáctví obraz shodný s tím, který jim poskytnou média. Ta si pochopitelně všímají mediálně zajímavých negativních jevů, ke kterým na řekách dochází (přeplněnost, opilství, volnost chování), což však paradoxně ve velké většině nekonají skuteční vodáci, ale lidé z řad nevodáků, kteří si (pod vlivem mediálního obrazu a často i alkoholu) na řeku jedou „užít“ ve vypůjčeném raftu.
Ekonomické hrozby Vodáctví v českém prostředí nikdy nebylo bohaté a vždy spoléhalo na tvorbu vlastních rukou a na dobrovolnost. Ta má však své meze. Zvláště v péči o vodácký dorost by bylo třeba vytvořit mládeži takové prostředí a zázemí, které je v sousedních zemích normou.
Také péče o vodáckou tradici by měla být podporována – např. přes finanční podporu města Zruč se hradí část režijních nákladů Vodáckého muzea a náklady na akvizice hradí členové Spolku Vodáckého muzea z vlastních prostředků.

Záchranná opatření eliminující redukci nebo vymizení statku vycházejí z jednotlivých hrozeb, které jej ohrožují.
Klimatické hrozby Opatření na odvrácení klimatických hrozeb lze rozlišit na přímá, kam spadá řešení celého spektra národohospodářských a ekologických problémů souvisejících se změnou klimatu, a opatření nepřímá, mající spíše podpůrnou funkci přímých opatření. Do této skupiny spadá legislativní, administrativní, mediální a osvětová podpora od centrální úrovně až po místní. České vodáctví nemůže mít primární vliv na řešení globálního problému změny klimatu ve formě přímých opatření, může však vzhledem ke své masovosti a tradici mít velmi podstatný vliv na způsob, kterým účastníci statku přispějí k potřebné změně životního stylu a postojů veřejnosti ve smyslu podpory opatření přímých.
To znamená uznání statku jako partnera při řešení klimatické změny, respektování prostoru pro činnost statku např. při organizaci činnosti statku, účasti představitelů statku na relevantních odborných skupinách řešících klimatickou krizi a podporu ze strany institucí ovlivňujících realizaci statku (místní úřady, vodohospodářské podniky atd.).
Nevhodné úpravy vodních toků a administrativní překážky v jejich využití:
Zákazy splouvání řek tekoucí v chráněných územích bývají diskutabilní jak po věcné (odborné) stránce, tak i po stránce individuálního přístupu odpovědných orgánů.
Opatřením řešícím tento problém je definování všech faktorů ohrožujících tok a jasné stanovení kritérií, za jakých podmínek a kým lze dotčené řeky splouvat. Součástí opatření je přizvání zástupců statku do jednání místně odpovědných ekologických organizací a úřadů.
Dalším opatřením chránícím statek je účast v rámci vodoprávních řízení u místně
příslušných vodoprávních úřadů při povolání vodních staveb. Zde by se uplatňovaly požadavky na možnost překonat příčnou překážku přenesením nebo splutím či další požadavky na bezpečnost díla. V rámci své činnosti je nutná i spolupráce s Českou inspekcí životního prostředí, která může kontrolovat dodržování vodního zákona, obzvláště dodržování minimálních zůstatkových průtoků přes jezy. Suché úseky pod jezy dramaticky ovlivňují funkčnost statku.
Řeka nemá jen jednostranné využití (např. jen výroba energie nebo chov a lov ryb), a proto by se měly zohlednit všechny zájmy s ní spojené. Úřady by měly pohlížet na vodácké akce, které se konají jen za příznivých hydrologických podmínek v nádržích a jsou obvykle jednou do roka na pár hodin s účastí až několika tisíc vodáků, jako na akce splňující podmínku veřejného zájmu. Toto opatření zamezí časovým a jiným obstrukcím mařícím někdy realizaci akce statku jednotlivcem.
Jako další opatření vydají nositelé statku metodiku pro organizátory vodáckých akcí, která zahrne základní legislativu dotýkající se statku a podá organizátorům akcí statku nezbytné informace a doporučení tak, aby jednání s orgány vyjadřující se k akcím měla předpoklady ke kladnému výsledku.
Zkreslené mediální pokrytí:
Opatřením na zmírnění této hrozby je přiznání statusu nemateriálního statku tradiční lidové kultury, který napomůže k sebedefinování statku i k jeho prezentaci navenek, aby nebyl spojován s často negativními projevy té části veřejnosti, která využívá prostředí řeky k nekontrolovanému chování a nemá se sdílením hodnot statku nic společného.
Protože excesy těchto „takyvodáků“ jsou mediálně zajímavější, bývají médii prezentovány jako charakteristický rys statku. Status statku poskytne platformu pro prezentování jeho tradice a hodnot a vážnost při komunikaci s okolím, m.j. usnadněním přístupu do seriózních mediálních pořadů a proniknutí do školského prostředí jako součást vzdělávacího procesu (ve spojení s praktickou výukou k vytváření dobrého vztahu ke společenství při sportu a k přírodě).
Nositel statku zintenzivní spolupráci se spolkem Vodácké muzeum, z.s. Vodácké muzeum bude metodicky, akvizičně i mediálně podporovat a vytvoří tak stabilní základnu hmotné i nehmotné kultury statku otevřenou prezentaci statku veřejnosti i médiím.
Speciálním opatření bude zřízení veřejně přístupné bibliografie tištěných pramenů vztahujících se ke statku (knihy, periodika, šedá literatura i rukopisné materiály např.
z dokumentace expedic).
Nositel statku bude také upozorňovat na nebezpečí spojená s některými jezy, na kterých často dochází k nehodám i tonutím. Nebezpečné jezy jsou rizikové také pro další občany ČR, kteří se v jezu chtějí třeba koupat, a proto bude vyvíjet aktivity mediální i aktivity spojené v zabezpečování těchto jezů pro laickou nebo profesionální záchranu.
Ekonomické hrozby Opatření na jejich eliminaci spočívá v zabezpečení finanční podpory míst, která jsou pro zachování statku nejdůležitější. V první řadě je to příspěvek státu (MŠMT), krajů a místních samospráv na činnost článků statku na nejnižší úrovni (oddílů), především těch,
které pracují s mládeží, formou pravidelné dotace. Dále je to přidělování finančních grantů na významné vodácké akce určené pro veřejnost, na mimořádné náklady spojené s činností zvláště mládežnických oddílů, a na významné akce statku.
Další opatření provedou orgány spolku uspořádáním metodického semináře pro činovníky oddílů o fundraisingu, tedy získávání finančních prostředků od jiných poskytovatelů než státu. Statek funguje jako NNO a jako takový musí být pružný k získávání finančních prostředků na činnost ze všech prostředí, která se skýtají.
Fundraising podporuje kreativitu, soudržnost členů statku a je schopen podpořit činnost a potřeby statku tam, kde dotace státu nebo místních orgánů schází a finanční možnosti jednotlivců nestačí. Je třeba říct, že pro potřeby účinného fundraisingu statku je jeho zapsání do Seznamu velice důležité.