Betlémářství

Betlémy a jejich stavění jsou součástí křesťanské tradice. Pomáhaly populární a čitelnou formou chápat a šířit základy křesťanské víry. Na českém území byl první betlém postaven v roce 1562 v jezuitském kostele sv. Klimenta v Praze. Do poloviny 18. století se stavění betlémů rozšířilo z jezuitských kostelů do venkovských kostelíků. Figury kostelních betlémů byly dílem profesionálních umělců. Reformy Marie Terezie a Josefa II. v 2. polovině 18. století vedly k zákazu stavění betlémů v kostelech na celém území rakouské monarchie. Tradice stavění betlémů se poté postupně přenášela do domácností, kde se staly komorní záležitostí. Císařův zákaz rozvoji výroby betlémů paradoxně pomohl. Začínaly se utvářet betlemářské oblasti, které se od sebe lišily technologií výroby betlémů i vzhledem jednotlivých figur. Několik těchto oblastí se rozkládalo i na území dnešního Královéhradeckého kraje, jedná se především o oblast Krkonoš a Podkrkonoší, Královédvorska, Náchodska, Broumovska a oblast Orlických hor. K největšímu rozkvětu betlemářství došlo v průběhu 19. století a na počátku 20. století. Betlemářská tvorba byla založena převážně na rodinné tradici, předávala se z generace na generaci spolu s dílem a možností pokračovat v dotváření podoby betlému. V roce 1990 bylo založeno Československé sdružení přátel betlémů, od roku 1993 České sdružení přátel betlémů, které sdružuje tvůrce se zájmem udržovat a rozvíjet betlemářské tradice na území České republiky, provádět dokumentační činnost historické i současné betlemářské tvorby a působit na rozšíření jejích dalších forem prostřednictvím regionálních poboček, včetně hradecké. Odborným garantem zajišťujícím dokumentaci statických a mechanických betlémů zhotovených z různých materiálů a pocházejících z tradičních betlemářských oblastí, ale i jiných lokalit, je Třebechovické muzeum betlémů. V Královéhradeckém kraji je tradice betlemářství pokračováním kontinuální řemeslné tradice a zároveň součástí živé tradiční lidové kultury. Dokladem je řada aktivních betlemářů, kteří vytváří betlémy z různých materiálů. V rámci krajského ocenění Zlatý kolovrat, které bylo určeno tvůrcům v oblasti lidových řemesel, bylo oceněno několik betlemářů, převážně řezbářů (2002 František Mühl, 2012 Leoš Pryšinger, 2014 Josef Komárek a Jan Vokoun). Panu Josefu Komárkovi byl v roce 2015 udělen republikový titul Nositel tradice lidových řemesel. Výrobou betlémů se také zabývají další ocenění, ovšem z jiných materiálů (Aleš Vostřez – vytlačovaný perník, Dana Holmanová – perník, Jiřina Vyčichlová – betlém ze slaného těsta, Kristina Henclová – kukuřičné šustí, Hana Šromová – keramika, Jana Štefková – paličkovaná krajka, a další). V oblasti Královéhradeckého kraje je nejvíce známá výroba betlémů vyřezávaných ze dřeva. Nejsilnější tradici mělo řezbářství na horách (Orlické hory, Krkonoše), tam měli lidé vždy ke dřevu blízko. Lesy byly pro ně důležitým zdrojem obživy, dřevo používali pro stavbu obydlí, výrobu nábytku, nářadí a nádobí. Dřevu vdechovali i uměleckou podobu, vznikaly figurky do kapliček, božích muk a také betlémy. Řezbáři vytvářeli svá díla pro sebe, své blízké i na zakázku. Betlémy se dědily v rodinách po několik generací. Můžeme tak najít soubory od jednoho autora, ale i betlémy, které jsou vytvořené několika různými řezbáři. V mnoha betlémech nalezneme i tzv. králické figurky, které vznikaly v okolí města Králíky, a šířily se na trzích po celém našem území i za hranice. Pokračovatelem v řezbářské tradici králických betlémů je již zmíněný Josef Komárek působící v Hradci Králové. Řezbáři také vytvářeli dřevěné formy na perníky s vánoční tématikou. Vytlačované perníkové betlémy později nahradily perníky tvarované pomocí kovových vykrajovátek a zdobené bílou polevou, které jsou velmi oblíbené i dnes. Specifický druh představují mechanické betlémy. Nejznámější je třebechovický Proboštův betlém, který byl v roce 1999 prohlášen za Národní kulturní památku, dále Útzův betlém v Olešnici v Orlických horách a mnoho dalších, které se nacházejí v soukromých sbírkách, a nové stále vznikají. Autorem nových mechanických betlémů je např. Kamil Andres z Třebechovic pod Orebem, který se také věnuje odbornému restaurování historických mechanických betlémů. Velkou skupinu tvoří také papírové tištěné betlémy podle kreslených nebo malovaných předloh. Obliba papírových betlémů souvisela s jejich dostupností i finanční nenáročností. Stačilo jen vystřihnout jednotlivé scény a postavy. K autorům papírových betlémů patřili věhlasní umělci i lidoví malíři (Mikoláš Aleš, Josef Lada, Josef Wenig, Marie Fischerová Kvěchová). V posledních letech vznikl trend betlémů připravovaných s motivem určitého města nebo obce. V Královéhradeckém kraji malíř Jiří škopek ztvárnil např. Českou Skalici, Mezilesí, Jičín, Nové Město nad Metují aj. Mezi další autory papírových betlémů tohoto kraje patří Jarmila Haldová, Věra Priharová, Božena Tymichová, Karel Kratochvíl a další. Pro tvorbu betlémů nejen v rámci Královéhradeckého kraje se používají i další materiály a technologie, například paličkovaní, šití, háčkovaní, lití z cínů, výroba z kukuřičného šustí, kamínků, skla, keramiky, perníků nebo slaného těsta.

Betlemářství se rozvíjelo v průběhu 19. století, svého vrcholu pak dosáhlo na počátku 20. století. Výroba betlémů se soustředila do center, která se utvářela především v horských a podhorských oblastech ve formě podomácké výroby betlémů. Současná podoba betlemářské tradice spočívá především v osobnostech nynějších tvůrců, kteří ji svoji invencí rozvíjejí. Betlémy se vytváří po celý rok z různých materiálů kontinuálně do dnešní doby. Veřejností jsou nejvíce vnímány ve vánočním období.

První betlém v Čechách byl postaven v roce 1562. Kostelní betlémy se vystavovaly v období Vánoc až do zákazu Josefa II. v roce 1782. Po něm se zvyk stavění betlémů přesunul do domácností. Do počátku 19. století se formovalo lidové betlemářství. Od této doby trvá tradice betlemářství kontinuálně doposud, i přesto, že v komunistickém období nebyla výroba betlémů nijak podporována.

Nominovaný kulturní statek je dosud živý a trvá nepřetržitě od počátku 19. století. Představuje tradiční rukodělnou výrobu založenou převážně na zpracování dřeva i dalších materiálů za pomocí téměř nezměněných původních technologických postupů. Betlemářství lze bez nadsázky označit současnou terminologií jako vysoce reprezentativní fenomén nejen na úrovni Královéhradeckého kraje a České republiky, ale má i mezinárodní význam.

Nominovaný kulturní statek je stále živý a funkční. Stabilitu prostředí zajišťují samotní tvůrci. Betlémy neodmyslitelně patří k vánočním symbolům nejen u nás, ale i v zahraničí, proto zatím nehrozí nedostatečný odbyt. Tradiční výroba však může být ohrožena jinými nepůvodními zvyky.

Záchranná opatření na minimalizaci rizik zániku betlemářství jako nemateriálního kulturního statku lze rozdělit do několika úrovní: 1)Úroveň jednotlivých výrobců, kteří svými dovednostmi a zkušenostmi zajišťují předávání tradičních technologických postupů dalším generacím. 2)Úroveň nositele statku, Třebechovické muzeum betlémů (zřizovatelem město Třebechovice pod Orebem), odborně dokumentuje statické a mechanické betlémy, rozšiřuje povědomí o betlémech, poskytuje odborné poradenství. 3)Úroveň Regionálních pracoviště pro tradiční lidovou kulturu Královéhradeckého kraje, zajišťuje pravidelnou redokumentaci kulturního statku 4)Úroveň veřejné správy, nositel statku se může zapojit do grantových programů Krajského úřadu Královéhradeckého kraje i Ministerstva kultury České republiky. Královéhradecký kraj bude nominovaný statek využívat ke své propagaci, ale i k propagaci tradiční lidové kultury v rámci regionu, České republiky i zahraničí.