Krajkářství ani paličkovaná krajka nemizí. Naopak. Je však třeba dodat, že se nejedná o tutéž krajku a totéž řemeslo, které bylo známé o několik generací starším krajkářkám a jejich zákazníkům, kteří krajku se zalíbením kupovali a obdivovali. Podíváme-li se na ryze technickou stránku věci, je až s podivem, že na způsobu práce a používaném vybavení pro paličkování krajek se za dobu existence a znalosti této techniky nezměnilo prakticky nic. Poduška válcovitá či kulatá, na stojánku či v košíku, paličky obyčejné či s pláštíkem, k tomu příze a hlavně šikovné ruce, ovládající stejné techniky – plátenko, polohod, pecičku a jiné. Na tvarech a materiálech pomůcek si jistě všimneme krajových zvláštností, od krušnohorských pláštíkových paliček až po jedinečné paličky bambulkové z Vamberka, ale pořád se jedná o stejné pomůcky, které držely v rukou a na nichž pracovaly po staletí generace krajkářek před námi. Ale krajky? V nich je třeba hledat klíč k řešení otázky, kudy vedly cesty krajkářství a kam toto řemeslo bude dále směřovat. Je jen na nás zda toto staré řemeslo udržíme a zda ho budeme šířit dál mezi další generace. Návrh se týká tradice generačního předávání krajkářství, které k Vamberku neodmyslitelně patří. Vamberk je s historií paličkovaných krajek svázán téměř čtyři sta let, v jejichž průběhu se stal centrem krajkářské výroby v Podorlicku. V roce 1889 byla ve městě Vamberk zřízena krajkářská škola, která napomohla udržet a dále rozvíjet vysokou úroveň místní znalosti paličkování a působí zde s nepřerušenou tradicí dodnes. Ve Vamberku se udržela tradice výroby lidových krajek až do 20. století, kdy z jejich bohatství čerpalo i družstvo Vamberecká krajka Vamberk. Z oblasti Podorlicka pocházely zakladatelské osobnosti české moderní krajky. Na jejich tvorbu navázala řada umělců, jejichž díla se stala mezníkem v dějinách užitého umění. Tato díla vznikala právě v rukou vambereckých krajkářek. Silný vztah k umění krajky a pochopení významu tradice českého krajkářství projevilo město Vamberk v devadesátých letech 20. století pořádáním mezinárodních krajkářských setkání. V roce 2002 rozšířilo starou tradici o soutěžní přehlídku krajkářské tvorby, Bienále české krajky. Díla uváděná na Bienále prokazují životní sílu starobylé vznosné techniky, která se dokázala prosadit i v současné době.

První zprávy o výrobě paličkovaných krajek na našem území pocházejí z druhé poloviny 16. století, kdy se znalost krajkářského umění rozšířila po Krušných horách ze saského Annabergu. Organizátorkou výroby byla Barbora Uttmanová, původem z Flander. Na české straně Krušných hor se významnými centry krajkářství té doby brzy staly Boží Dar a Jáchymov. Další tradiční krajkářskou oblastí je Vamberecko. Po třicetileté válce připadlo zdejší panství císařskému plukovníku Kašparu Grambovi, původem z území dnešní Belgie, jehož žena Magdalena Grambová s sebou přinesla znalost paličkování a začala s organizovanou výrobou krajek západoevropského stylu. Velkého rozkvětu dosáhlo krajkářství na Vamberecku v 19. století, kdy poskytovalo obživu několika tisícům lidem, přičemž výrobě krajek se věnovaly doslova celé rodiny od malých dětí, přes jejich rodiče až po prarodiče, díky čemuž předávání této tradice probíhalo jako nedílná součást každodenního života.

Technika paličkované krajky se řadí mezi rukodělné textilní řemeslné techniky. Výsledkem činnosti je krajka, představující souhrnný název pro výrobek transparentního charakteru, přičemž krajka jako taková mohla být zhotovena nejrůznějšími technikami. Často se užívaly a hotovily krajky šité, síťované, háčkované, tkané a v moderní době i krajky umělé, strojní. Krajka paličkovaná uchovává si pro svůj osobitý způsob vzniku a variabilitu tvorby výsostné postavení mezi ostatními technikami. Vzhledem k tomu, že již od dob raného novověku byly výrobcům krajek poskytovány značné výhody a řemeslo nebylo svázáno cechovními regulemi, uplatnila se výroba krajek především jako doplňkový zdroj obživy v hornických oblastech, kde rodiny horníků neměly dostatek příležitostí obživy tradičním hospodařením v zemědělství. Vamberecko je v tomto zcela specifickou oblastí, kde výroba krajek – na rozdíl od jiných evropských center krajkářství – nikdy s hornictvím svázána nebyla.

Hlavními nositeli krajkářství na Vamberecku jsou Muzeum krajky ve Vamberku (Vilímkova 88, 517 54 Vamberk), které pečuje o historický odkaz a dokumentaci, a Krajkářská škola Vamberk, která zajišťuje předávání tradice mladším generacím. Tradici žije díky desítkám aktivních krajkářek z Vamberka a okolí, které se sdružují v místních spolcích a účastní se každoročního Mezinárodního setkání krajkářek ve Vamberku. Jedná se o jedinečnou kontinuální tradici paličkované krajky, která se ve Vamberku udržuje nepřetržitě od počátku 17. století.

Muzeum krajky ve Vamberku provedlo v letech 1997-1999 výzkum stavu krajkářství na Vamberecku. V rámci výzkumu bylo získáno 450 konkrétních kontaktů z oblasti Orlických hor a na 80 kontaktů z jiných regionů. Z osob, které se hlásily ke znalosti paličkování, však pouze asi 10 % z nich, tj. cca. 50 osob, uvedlo, že krajkářství je pro ně zdrojem obživy, tedy že pracují jako krajkářky, učitelky paličkování, návrhářky krajek či obchodnice s krajkami. Výzkumem krajkářství byl dokumentován počet krajkářek a zároveň byla doložena a zdokumentována dosud žijící a stále rozšířená tradice krajkářství. S ohledem na socioekonomické změny ve společnosti je stále vzácnějším zjevem získávání obživy prostřednictvím výroby a prodeje krajek. Časová náročnost jejich výroby je přímo svázána s cenou výrobku, který se tím s ohledem na mzdový standard dnešních zaměstnanců stává neprodejným. Naopak lze pozorovat stále větší příklon k oblibě tohoto řemesla, resp. rukodělné techniky, jako volnočasové aktivity, kdy cílem není získání výrobku jako takového, ale radost z provozování této činnosti. Zcela zásadním faktorem pro volbu této volnočasové aktivity sehrává generační zkušenost a všudypřítomná znalost této techniky, která dává možnost přebírání zkušeností od v pravém slova smyslů nositelů této tradice, tj. maminek, babiček či tet a strýců. Objektivním faktorem ohrožujícím nominovaný statek je především pestrá konkurence jiných zájmových aktivit, které se jako alternativa nabízejí k trávení volného času, a to nejen na poli rukodělných činností.

Zásadní roli při uchovávání tradice generačního předávání krajkářství na Vamberecku sehrává Krajkářská škola ve Vamberku, která uchovává a předává znalost této rukodělné techniky, a to nejen mezi mládeží a dorostem, ale i mezi dospělými. Při své práci čerpá z vlastních bohatých fondů vzorů, snaží se však i krajku přizpůsobovat vkusu současnosti. Stejně, jako se krajka vždy přizpůsobovala dobovým stylům v minulosti, to však za použití tradičních a stále stejných řemeslných technik. Za garanta na poli odborné péče o uchování, dokumentaci a prezentaci znalosti krajkářství lze považovat Muzeum krajky ve Vamberku, které svou činností naplňuje … K udržení atraktivity řemesla a zachování jeho vysoké umělecké úrovně pak pomáhá přispívat též Město Vamberk jako spolupořadatel Krajkářských slavností, resp. Mezinárodního setkání krajkářek a prestižní přehlídky Bienále české krajky, v rámci nějž prezentují svou tvorbu současní umělci věnující se této technice.

Nominovaný kulturní statek se vyskytuje na území města Vamberka a přilehlých okolních obcí, především Potštejn, Rybná nad Zdobnicí, Záměl a další. Ostatní krajkářské lokality v českých zemích, z nichž největší byla oblast Krušných hor, byly vždy spojeny s německy hovořícím etnikem. S poválečnými změnami v osídlení těchto lokalit došlo k násilnému přerušení lokálních tradic, z nichž jazykově české Vamberecko vyšlo jako jediná lokalita s nepřerušenou kontinuitou. K udržení tradice přispělo rodinné předávání, jakož i vznik a udržení Krajkářské školy, existence Muzea krajky – jediného muzea, které se soustředí na dokumentaci, prezentaci a další podporu krajkářství. Svou úlohu sehrála i činnost družstva Vamberecká krajka Vamberk, které v padesátých a šedesátých letech zaměstnávalo na 400 krajkářek, které realizovaly krajky od našich předních výtvarnic. Od devadesátých let minulého století působí pozitivně vliv města Vamberk, které je každoročním pořadatelem Krajkářských slavností, resp. Mezinárodního setkání krajkářek a je spolupořadatelem prestižní přehlídky Bienále české krajky.