Ochotnické divadlo

Amatérské (ochotnické) hraní divadla je dobrovolnou a ryze volnočasovou kulturní aktivitou. Ve svých rozmanitých podobách a projevech je uměním interpretačním, neboť je dílem profesně neškolených tvůrců. Členové souborů se scházejí, aby společně vytvářeli a hráli divadelní představení pro dospělé i dětské diváky. Činí tak především v místě působiště, s inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se divadelních přehlídek. Ochotnické hraní představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se do různých forem. Bývá v místní komunitě pevně zakotveno, je součástí lokálních, případně regionálních tradic, čerpá z nich a inspiruje se jimi. Statek je předáván z generace na generaci, jednak přenosem v rodinách, účastí v multigeneračních souborech nebo vědomím závazku vůči divadelní tradici místa. Proto často dochází k znovu obnovování už zaniklé ochotnické činnosti (viz Lovčičtí ochotníci, Symposion). Předávání zkušeností také probíhá neformálně na akcích, krátkodobých i dlouhodobých, a to vzájemnými kontakty ochotnických souborů i za účasti divadelních profesionálů. Formální vzdělávání zabezpečují pro děti a mládež základní umělecké školy v oboru literárně-dramatickém. Divadelníci významně pomáhají utvářet kulturní a společenský život místních komunit, jsou jejich aktivní součástí a reprezentanty navenek. Sami si organizují přípravu představení, jak po stránce dramaturgické, tak inscenační, interpretační a scénografické. V repertoáru mají hry české i světové, adaptace literárních děl i hry vlastní, vzniklé v souboru a reagující na místní život a události. S ohledem na zájem diváků v inscenacích většinou převažují komedie. Ochotnické spolky najdeme v Královéhradeckém kraji ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě samém. V Královéhradeckém kraji působí na šedesát ochotnických (amatérských) divadelních souborů. Co do počtu souborů se tak kraj řadí v rámci České republiky na první místo. Divadelníci působí v různých divadelních oborech, jakými jsou dětské a studentské divadlo, činoherní divadlo dospělých, divadlo dospělých pro dětského diváka i v prosazujícím se alternativním divadle.

Nositeli statku jsou amatérské (termín ochotnické užívaný historicky zejména ve 2. polovině 19. a 1. polovině 20. století) soubory, respektive jejich členové dospělí, mládež a děti, kteří připravují a hrají divadelní inscenace. Periodicita činnosti (hraní divadla a další doprovodné aktivity) jsou jejich individuálním rozhodnutím a probíhají celoročně. Vždy se odvíjí v závislosti na možnostech souborů a podmínkách, ve kterých působí. Zpravidla studují jednu inscenaci ročně a hrají ji především pro komunitu v místě působiště a jeho okolí. Četnost repríz se pohybuje od několika uvedení po desítky. Podle svého rozhodnutí a možností se soubory účastní divadelních přehlídek a festivalů v kraji, případně i národních, jsou-li nominovány.

Ochotnické hraní má v kraji více než dvousetletou tradici. Nejstarší divadelní představení předváděli žáci jezuitského gymnázia v Hradci Králové i členové benediktínského řádu v Broumově už kolem poloviny 18. století. Na přelomu 18. a 19. století začalo hraní pronikat jako forma zábavy do měšťanských společnosti. Na rozvoji ochotnického divadla v regionu se v době národního obrození podílel chlumecký rodák Václav Kliment Klicpera. Jeho hradecké působení oživilo nejen činnost místních „herců z libosti“, ale díky Pospíšilově tiskárně šířil Klicpera texty svých českých her po celých Čechách. Velký rozmach ochotnického divadla nastal po roce 1867, kdy byl schválen říšský zákon o právu spolčovacím. Na kulturním poli k nim přibývaly čtenářské, pěvecké nebo hudební spolky, které se mnohde s ochotníky podílely na inscenacích. V názvech divadelních jednot a sdružení se často objevovala jména výrazných kulturních osobností (Klicpera, Jirásek, Tyl, Erben, Mošna). Nejen ve městech, ale i v menších obcích vznikla řada divadelních jednot. Nejstarší, které mají do současnosti své pokračovatele nalezneme například v Úpici, Rychnově nad Kněžnou, Polici nad Metují, Novém Bydžově a jinde. Po vzniku Československé republiky sdružovala ochotníky a pomáhala jim v činnosti Ústřední matice divadel československých (ÚMDOČ). Její okrsky působily zejména v sídlech okresů o organizovaly divadelní přehlídky i různé kurzy pro své členy (líčení, přednes, režie). V roce 1931 ÚMDOČ založila v rodišti spisovatele a dramatika Aloise Jiráska výběrový soutěžní festival Jiráskův Hronov. Jeho tradice trvá do dnešní doby, a je tak nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě. Dlouhou tradici má i Klicperův Chlumec (založena 1937). Své divadelní soubory včetně loutkových měly další spolky jako Sokol, Orel, DTJ, jednoty dobrovolných hasičů, církevní a politické organizace. Změny nastaly po roce 1948, kdy byly zrušeny spolky a ochotnické soubory byly nuceny, pokud chtěly dále hrát, najít si garanty své činnosti. Ve městech se jimi staly zejména státní podniky a jejich odborové organizace, zřizující závodní kluby. Na venkově to pak byla většinou zemědělská družstva. Soubory tak měly zajištěné vítané zázemí pro svoji činnost (prostory pro hraní, finanční podporu, dopravní mobilitu aj.) Péči o osvětovou a kulturně výchovnou činnost zajišťovala místní (osvětové besedy), okresní a krajská střediska. 90. léta přinesla během všeobecné transformace možnost opět obnovit spolkovou činnost. Odvrácenou stranou změn v rámci ekonomické transformace a restitucí bylo, že řada ochotnických souborů ztratila své podporovatele a někde dokonce prostor pro hraní a došlo tak k dočasnému útlumu. V roce 2000 stanovil nový zákon o krajích a novela zákona o obcích, že péče o kulturu (kromě památkové péče) bude spadat do samostatné kompetenci krajů a obcí.

Nominovaný statek splňuje všechny výše uvedené body podmiňující jeho zápis do Seznamu nemateriálních statků tradiční lidové kultury Královéhradeckého kraje. Statek představuje živou, stále se rozvíjející tradici. Hraní divadla je společná kolektivní činnost, která pomáhá vytvářet místní komunitu. Od konce 18. století dokázalo do dnešní doby překonat fáze útlumu, zapříčiněné zlomovými událostmi doby. Představuje důležitý prvek místního interpretačního umění. Nositelům pomáhá aktivovat jejich kreativní a komunikační schopnosti. Při jeho praktikování dochází mezi herci a diváky k sociální integraci, společnému sdílení emocí, má pro ně i přínos vzdělávací. Amatérské hraní divadla vychází z uměleckých ambicí souborů i jednotlivých aktérů, kteří se snaží svým výkonem zapůsobit a oslovit diváky a v neposlední řadě je i pobavit. Mnoho z nich připravuje i hry vlastní provenience. To vše přispívá ke zvýšení kvality kulturního a společenského života v místě. Statek se předává z generace na generaci v rámci rodinných vazeb nebo vědomou sounáležitostí k místní divadelní tradici. V prostředí menších obcí a měst se jeví vazba na historickou tradici ochotnické činnosti pevnější. Jako příklad můžeme uvést Chlumec nad Cidlinou, Třebechovice p. O., Nový Bydžov, Meziměstí, Rychnov n. K, Náchod, Miletín, Polici nad Metují, Hořice, Úpice aj. V menších sídlech je divadelní aktivita součástí životního stylu a vyhledávaným prostředkem setkávání se s živým uměním. Ochotníci přispívají k oživení společenského dění, jsou jeho aktivním prvkem a v neposlední řadě také reprezentanty obce navenek. Díky působení literárně-dramatických oborů na základních uměleckých školách v kraji narůstá počet žákovských a studentských souborů (Divadélko Jesličky, D.R.E.J.G. Náchod). Důležité pro ochotnické (amatérské) hraní jsou i divadelní přehlídky a festivaly, na nichž se mohou soubory potkávat, vyměňovat si zkušenosti a poměřovat své kvality, a získávat zpětnou vazbu nejen od diváků, ale také od profesionálních herců a divadelních odborníků. V Královéhradeckém kraji se jich koná jedenáct. Nejstaršími z nich, jejichž tradice trvá od založení do dnešních dnů, jsou v roce 1931 založený výběrový soutěžní festival Jiráskův Hronov a v roce 1937 založený Klicperův Chlumec, od roku 1972 s hodnotícím a kritickým prvkem „Divácká anketa“. Dalšími přehlídkami jsou Meziměstské divadelní hry (1955), Symposion Třebechovice (1965), Týnišťský divadelní podzim (1968), Erbenův divadelní Miletín (1999), Divadelní Potštejn (2013). Nejmladšími festivaly pak jaroměřský Jařinec (2019) a v roce 2023 charitativní festival pro děti a dospělé v Novém Městě nad Metují DiFestival pro Emmu. Od roku 2000 je trvalou součástí profesionálního divadelního festivalu Regiony (dříve Divadlo evropských regionů v Hradci Králové), jeho Open Air program dává prostor amatérskému hraní. K nejmladším přehlídkám patří Audimafor, krajská postupová přehlídka experimentujícího divadla, studentských a mladých souborů Mladá scéna a divadel poezie. Umožňuje setkání, prezentaci a konfrontaci jejich práce. Hlavními cíli přehlídky jsou podpora zájmu mladých lidí o divadelní aktivity, vzájemná inspirace a kultivace studentské divadelní činnosti.

Za rizikové faktory lze označit nedostatek zájemců o činnost v divadelním souboru, který by zajistil jeho fungování stejně jako organizační zabezpečení. Dalším faktorem je pak finanční náročnost autorských práv.

Opatření na eliminaci rizik by měla probíhat v několika rovinách. Společenství divadelních amatérů si v rámci souboru bude nadále předávat znalosti a dovednosti získané při praktikování statku, včetně hmotného majetku, tj. rekvizity, kostýmy, dekorace, knihovna, archiválie aj. Zajistí dostatek členů, aby mohl místní divadelní soubor pokračovat v činnosti. Důležitá je spolupráce na realizaci systému soutěžních regionálních i národních přehlídek a festivalů, a účast na vzdělávacích kurzech a seminářích v oboru. Nedílnou součástí by měla být propagace své činnosti v tištěné i elektronické formě i na sociálních sítích. Obce a krajská samospráva budou podporovat hraní amatérského divadla příspěvky na činnost i věcně (zejména poskytnutím veřejných prostor). Finančně a morálně podporovat regionální i mezinárodní přehlídky (např. Jiráskův Hronov, Open air program Divadlo Regiony / viz příloha). Podporovat hraní amatérského divadla na základních (včetně ZUŠ) a středních školách. Zařazovat amatérské soubory do kulturní výměny v rámci zahraničních družebních styků. Při oceňování dobrovolnické činnosti nezapomínat na individuální nositele prvku nebo jejich kolektivy. Stejně tak se budou podílet na propagaci v rámci svých aktivit. Kraj bude nadále podporovat činnost své servisní oborové organizace Centrum uměleckých aktivit v Hradci Králové a pokračovat v podpoře Volného sdružení divadelníků východočeských a jím vydávaného časopisu.