Amatérské (ochotnické) hraní divadla je dobrovolnou a ryze volnočasovou kulturní aktivitou. Ve svých rozmanitých podobách a projevech je uměním interpretačním, neboť je dílem profesně neškolených tvůrců. Členové souborů se scházejí, aby společně vytvářeli a hráli divadelní představení pro dospělé i dětské diváky. Činí tak především v místě působiště, s inscenacemi hostují ve svém okolí a účastní se divadelních přehlídek. Ochotnické hraní představuje dvousetletou živou tradici, která dále pokračuje a rozvíjí se do různých forem. Bývá v místní komunitě pevně zakotveno, je součástí lokálních, případně regionálních tradic, čerpá z nich a inspiruje se jimi. Statek je předáván z generace na generaci, jednak přenosem v rodinách, účastí v multigeneračních souborech nebo vědomím závazku vůči divadelní tradici místa. Proto často dochází k znovu obnovování už zaniklé ochotnické činnosti (viz Lovčičtí ochotníci, Symposion). Předávání zkušeností také probíhá neformálně na akcích, krátkodobých i dlouhodobých, a to vzájemnými kontakty ochotnických souborů i za účasti divadelních profesionálů. Formální vzdělávání zabezpečují pro děti a mládež základní umělecké školy v oboru literárně-dramatickém. Divadelníci významně pomáhají utvářet kulturní a společenský život místních komunit, jsou jejich aktivní součástí a reprezentanty navenek. Sami si organizují přípravu představení, jak po stránce dramaturgické, tak inscenační, interpretační a scénografické. V repertoáru mají hry české i světové, adaptace literárních děl i hry vlastní, vzniklé v souboru a reagující na místní život a události. S ohledem na zájem diváků v inscenacích většinou převažují komedie. Ochotnické spolky najdeme v Královéhradeckém kraji ve vesnicích, malých a větších městech i v krajském městě samém. V Královéhradeckém kraji působí na šedesát ochotnických (amatérských) divadelních souborů. Co do počtu souborů se tak kraj řadí v rámci České republiky na první místo. Divadelníci působí v různých divadelních oborech, jakými jsou dětské a studentské divadlo, činoherní divadlo dospělých, divadlo dospělých pro dětského diváka i v prosazujícím se alternativním divadle.

Ochotnické hraní má v kraji více než dvousetletou tradici. Nejstarší divadelní představení předváděli žáci jezuitského gymnázia v Hradci Králové i členové benediktínského řádu v Broumově už kolem poloviny 18. století. Na přelomu 18. a 19. století začalo hraní pronikat jako forma zábavy do měšťanských společnosti. Na rozvoji ochotnického divadla v regionu se v době národního obrození podílel chlumecký rodák Václav Kliment Klicpera. Jeho hradecké působení oživilo nejen činnost místních „herců z libosti“, ale díky Pospíšilově tiskárně šířil Klicpera texty svých českých her po celých Čechách. Velký rozmach ochotnického divadla nastal po roce 1867, kdy byl schválen říšský zákon o právu spolčovacím. Na kulturním poli k nim přibývaly čtenářské, pěvecké nebo hudební spolky, které se mnohde s ochotníky podílely na inscenacích. V názvech divadelních jednot a sdružení se často objevovala jména výrazných kulturních osobností (Klicpera, Jirásek, Tyl, Erben, Mošna). Nejen ve městech, ale i v menších obcích vznikla řada divadelních jednot. Nejstarší, které mají do současnosti své pokračovatele nalezneme například v Úpici, Rychnově nad Kněžnou, Polici nad Metují, Novém Bydžově a jinde. Po vzniku Československé republiky sdružovala ochotníky a pomáhala jim v činnosti Ústřední matice divadel československých (ÚMDOČ). Její okrsky působily zejména v sídlech okresů o organizovaly divadelní přehlídky i různé kurzy pro své členy (líčení, přednes, režie). V roce 1931 ÚMDOČ založila v rodišti spisovatele a dramatika Aloise Jiráska výběrový soutěžní festival Jiráskův Hronov. Jeho tradice trvá do dnešní doby, a je tak nejstarší divadelní přehlídkou v Evropě. Dlouhou tradici má i Klicperův Chlumec (založena 1937). Své divadelní soubory včetně loutkových měly další spolky jako Sokol, Orel, DTJ, jednoty dobrovolných hasičů, církevní a politické organizace. Změny nastaly po roce 1948, kdy byly zrušeny spolky a ochotnické soubory byly nuceny, pokud chtěly dále hrát, najít si garanty své činnosti. Ve městech se jimi staly zejména státní podniky a jejich odborové organizace, zřizující závodní kluby. Na venkově to pak byla většinou zemědělská družstva. Soubory tak měly zajištěné vítané zázemí pro svoji činnost (prostory pro hraní, finanční podporu, dopravní mobilitu aj.) Péči o osvětovou a kulturně výchovnou činnost zajišťovala místní (osvětové besedy), okresní a krajská střediska. 90. léta přinesla během všeobecné transformace možnost opět obnovit spolkovou činnost. Odvrácenou stranou změn v rámci ekonomické transformace a restitucí bylo, že řada ochotnických souborů ztratila své podporovatele a někde dokonce prostor pro hraní a došlo tak k dočasnému útlumu. V roce 2000 stanovil nový zákon o krajích a novela zákona o obcích, že péče o kulturu (kromě památkové péče) bude spadat do samostatné kompetenci krajů a obcí.

Z klasifikačního hlediska se ochotnické divadlo řadí mezi interpretační umění. Jedná se o dobrovolnou volnočasovou aktivitu, která má na společenství v obci silné vazby a je s ním úzce provázána. Společným sdílením hodnot, vzájemnou komunikací a spoluprací tvoří součást místních tradic. Základ ochotnického divadla představuje jedinečný multigenerační soubor. Členové souboru jsou neškolení tvůrci a hraní pro ně znamená součást životního stylu. Vytváření společných hodnot i vědomý závazek vůči místní divadelní tradici vede ke kontinuálnímu udržování činnosti.

Nositeli statku jsou jednotliví ochotníci, amatérské divadelní soubory působící po celém území Královéhradeckého kraje, jejichž společné zájmy zastřešuje Volné sdružení východočeských divadelníků (VSVD). Významnou metodickou a organizační podporu poskytuje Středisko amatérské kultury IMPULS Hradec Králové, které celokrajsky pečuje o neprofesionální umění. Ochotnické divadlo se v Královéhradeckém kraji koncentruje zejména v Hronově, kde se každoročně koná Jiráskův Hronov, nejstarší přehlídka amatérského divadla v Evropě, a dále v Hradci Králové, Náchodě, Jaroměři, Jičíně, Trutnově, Rychnově nad Kněžnou, Dvoře Králové, Vysokém nad Jizerou, Sobotce a dalších desítkách obcí kraje.

Za rizikové faktory lze označit nedostatek zájemců o činnost v divadelním souboru, který by zajistil jeho fungování stejně jako organizační zabezpečení. Dalším faktorem je pak finanční náročnost autorských práv.

Opatření na eliminaci rizik by měla probíhat v několika rovinách. Společenství divadelních amatérů si v rámci souboru bude nadále předávat znalosti a dovednosti získané při praktikování statku, včetně hmotného majetku, tj. rekvizity, kostýmy, dekorace, knihovna, archiválie aj. Zajistí dostatek členů, aby mohl místní divadelní soubor pokračovat v činnosti. Důležitá je spolupráce na realizaci systému soutěžních regionálních i národních přehlídek a festivalů, a účast na vzdělávacích kurzech a seminářích v oboru. Nedílnou součástí by měla být propagace své činnosti v tištěné i elektronické formě i na sociálních sítích. Obce a krajská samospráva budou podporovat hraní amatérského divadla příspěvky na činnost i věcně (zejména poskytnutím veřejných prostor). Finančně a morálně podporovat regionální i mezinárodní přehlídky (např. Jiráskův Hronov, Open air program Divadlo Regiony / viz příloha). Podporovat hraní amatérského divadla na základních (včetně ZUŠ) a středních školách. Zařazovat amatérské soubory do kulturní výměny v rámci zahraničních družebních styků. Při oceňování dobrovolnické činnosti nezapomínat na individuální nositele prvku nebo jejich kolektivy. Stejně tak se budou podílet na propagaci v rámci svých aktivit. Kraj bude nadále podporovat činnost své servisní oborové organizace Centrum uměleckých aktivit v Hradci Králové a pokračovat v podpoře Volného sdružení divadelníků východočeských a jím vydávaného časopisu.

Nominovaný statek je rozšířen po celém území Královéhradeckého kraje.