Tomáš Bartoš

Tomáš Bartoš pochází z rodiny tiskařů, barvířů a formířů s více než dvousetletou tradicí. Pod vedením otce Milana Bartoše se u Tomáše Bartoše vytvořila láska k řemeslu, ale i povinnost uchovat ho.

Tomáš Bartoš se narodil 3. 1. 1985 ve Dvoře Králové nad Labem do formířské rodiny. Otec Milan Bartoš je Nositelem tradice lidových řemesel, držitelem krajského ocenění Zlatý kolovrat a nositelem statku Výroba modrotiskových forem zapsaného na Seznamu nehmotného kulturního dědictví České republiky.

Od mala vyrůstal ve formířské dílně, kde se postupně seznamoval s nářadím a základními řezbářskými technikami. Přibližně od pěti let začal navštěvovat řezbářskou dílničku Jaroslava Pluchy, rovněž Nositele tradice lidových řemesel, držitele krajského ocenění Zlatý kolovrat a nositele statku Výroba modrotiskových forem zapsaného na Seznam nehmotného kulturního dědictví České republiky. Zde se naučil vyřezávat a později i vyrábět malé formičky.

Na základní umělecké škole se učil kreslit, malovat a osvojoval si základní techniky, jako je například abstraktní kompozice. Po dovršení základní školy složil talentové zkoušky na Střední uměleckoprůmyslovou školu hudebních nástrojů a nábytku v Hradci Králové, na které se pod vedením akademického sochaře Jaroslava Černého věnoval kresbě uhlem. Vyučil se truhlářem nábytkářem. Na škole absolvoval řezbářský kurz pro začátečníky a pokročilé se zaměřením na figurální řezbu. Kurz vedl ing. Jindřich Rychter.

Po dovršení studia se rozhodl změnit obor a vyučil se na Střední průmyslové škole v Trutnově jako slaboproudý elektrikář. Pracovně působil v jiném oboru, ve zvukařské firmě a jako technik fotovoltaických elektráren a konstruktér vysokonapěťových rozvaděčů. Po celou dobu práce jezdil se svým tatínkem Milanem Bartošem na výstavy v muzeích i galeriích zaměřených na modrotisk a modrotiskové formy. Společně navštěvovali modrotiskové dílny v Olešnici a ve Strážnici. Měl také možnost podívat se do ateliéru Stamperia Egidio Miserocchi, kde si osvojil techniku přímého tisku dřevěnými a linorytovými raznicemi.

V roce 2024 Milan Bartoš získal prostory v Umělecké kolonii Bastion 4. Společně začali vytvářet galerii modrotisku. Z galerie vznikl příjemný prostor, kde se návštěvníci seznamují s technologií výroby modrotiskových forem i s výrobou modrotisku. Galerie funguje také jako dílna, ve které probíhají kurzy přímého tisku zažehlovací barvou pro školy a školky. Kurzy lektoroval Milan Bartoš a Tomáš Bartoš.

Zhruba po půl roce se založila první malá kypa (káď na barvení indigem) a začalo se pomalu barvit a tisknout rezervou. Díky stipendijnímu programu ministerstva kultury pro pokračovatele Nositelů tradice lidových řemesel se dílna dále rozvíjela. Díky stáži, kterou absolvoval v modrotiskové dílně ve Strážnici pod vedením Gabriely Bartoškové a pozdější další spolupráci, se ateliér rozvinul až v malou modrotiskovou dílnu.

V ateliéru se tiskne rezervážní technikou papem, přímím tiskem zažehlovací barvou, barví se v indigové lázni, opravují se tiskařské formy, pořádají se workshopy pro školy, školky i dospělé. Workshopy lektoruje Tomáš Bartoš s pomocí Lady Škaldové, která vede v Umělecké kolonii textilní ateliér. Ateliér se účastní akcí, kde předvádí techniku přímého tisku i výrobu modrotiskových forem. Tomáš Bartoš se podílel na opravách modrotiskových forem pro Muzeum východních Čech v Hradci Králové a pro modrotiskovou dílnu ve Strážnici.

Tomáš Bartoš je pokračovatelem Nositelů tradice lidových řemesel Milana Bartoše a Jaroslava Pluchy a nositelem statku Výroba modrotiskových forem, který byl zapsán na Seznam nemateriálního kulturního dědictví České republiky.

Zdobení tkanin potiskem je staré skoro jako lidstvo samo. Nejpoužívanější metodou tisku je tisk formou. Různá tiskátka ze dřeva či jiného přírodního materiálu se namáčela do barvy a otiskovala na látku. Později se k ozdobě tkanin začaly používat velmi propracované dřevěné formy s reliéfním vzorem. Na vyřezávání modrotiskových tiskařských forem se používalo dřevo hruškové, ořechové, švestkové a javorové. Nejvhodnějším dřevem pro modrotiskové formy je však dřevo hruškové, které má všechny potřebné vlastnosti: hustotu vláken, pevnost a houževnatost. Do desky z hruškového dřeva se vzor řeže po délce let a ne příčně, jedná se tedy o dřevoryt. Velikost desky většinou bývá 20 x 23 cm. Pravidlem je, že velikost formy musí být taková, aby se trojnásobným nasazením formy na šířku látky (60 až 70 cm) potiskla celá plocha plátna.

Prvním krokem je použití tří příčně nalepených desek na sebe, z toho dvě jsou z měkkého dřeva a lepí se křížem, aby se deska zvlhnutím nekroutila. Desky se slepí voděodolným lepidlem a zatáhnou se do lisu, aby dobře zaschly. V některých případech se spojují dřevěnými kolíky, které se zatlačí do děr navrtaných skrz všechny tři vrstvy. Technika lepení formy zabraňuje jejímu kroucení, které by mohlo vzniknout díky častému čistění od papu, které se provádí mytím ve vodě a za pomocí kartáče. Do spodní vrstvy formy se poté vyřezají dva hluboké polokruhové zářezy, ze kterých vznikne držadlo pro ruku. Držadlům se říká grify a jejich rozměr je různý pro ženské a mužské ruce.

Vrchní plocha formy musí být dokonale hladká, musí mít dokonale rovnou tiskací plochu. Tloušťka desky na formu musí být 20 až 30 mm, protože vzor se řeže do hloubky 4 až 8 mm. Hloubka řezu je podmíněna hustotou papu (rezervážní směs), který by se v mělké řezbě formy mezi obrysy vzoru usazoval a zaplnil by celý vzor. Větší vyhloubení je právě specialitou řemesla a zvláštností forem pro modrotiskový pap.

Vzor se vysekává tvarovanými dlátky. Dlátka se průběžně při sekání namáčejí do včelího vosku, aby lépe vnikaly do dřeva. Tím se také zabraňuje případnému vyštípnutí figury. Při vysekávání kontur na figuře, které jsou kónické kvůli větší stabilitě celého vzoru, se dbá na celkovou pevnost figur a celé tiskařské formy. Celý předkreslený vzor je vysekaný v konturách a dál se pokračuje okolním odebíráním materiálu dláty, která jsou k této práci speciálně vytvořená.

Dalším způsobem výroby formy je vzorkařství, tzv. formštechroství. Jedná se o vtloukání mosazných drátků a plíšků do dřeva. Tento způsob výroby se uplatňuje pro jemné vzory forem, kde by dřevo nevydrželo tlak při tisku. Mosazné formy byly také pevnější a vydržely neomezené množství tisku. Hodily se i do perotiny, protože vydržely vysoký tlak. Mosazný drát si formíř upravuje sám na tažné stolici, na které se protahují a tvarují mosazné pásky nebo dráty různými ocelovými kalenými kalibry.

Na zhotovenou formu osazenou raportními piky a na reliéfní vzor natřený šelakem se pomocí brusného kamene vybrousí povrch do příslušné hladkosti a roviny. Celá forma se z boku a ze strany, kde jsou úchyty pro držení formy, natře vodě odpudivou barvou, aby byla dobře chráněna před vlhkostí, a tím je také konzervovaná. Vyrábí se také formy kombinované, kde se skloubí práce dřevorytecká a vzorkařská.

Zdroj: Městské muzeum ve Dvoře Králové nad Labem, nominace Jaroslava Pluchy na nositele tradic.

1. Základní výrobní nástroje v ateliéru Tomáše Bartoše
Rovná a půlkulatá dláta, speciální nářadí na prosekávání „kudly“, lis na podklížení a vyrovnání forem, bruska na broušení dlát, bruska na broušení podklížených forem, brusy na srovnání kovové figury.

2. Postup výroby kopaničárského vzoru
Na připravené dřevo, takzvaný trojlep (první vrstva hrušková, další dvě olšové), se předkreslí návrh. Poté se musí protáhnout na takzvaném cíbanku drátky do požadovaných tvarů. Předkreslený vzor se jemnými vrtáčky předvrtá a doladí jemnými dlátky tak, aby se mohl protažený drát a plíšky vsadit do dřeva. Protažený drát se napiluje pilníkem, aby šel ulamovat a postupně vsazovat do dřeva pomocí kleštiček a speciálních tužek, které vypadají jako verzatilka. Když jsou všechny drátky a plíšky na místě, přebrousí se do roviny brusem, aby se formičkou dalo hezky tisknout. Poté se vše natře šelakem. Z boků se půlkulatým dlátem udělají grify, aby bylo za co formičku chytit. Poté se rubová strana natře barvou a lakem.

3. Malé formičky na workshopy modrotisku
Formička s lístkovým vzorem, formička s mandalou, bordura, sluníčko.

4. Rozpracovaná forma s květinovým vzorem
Částečně rozpracovaná forma s květinovým vzorem.

5. Spolupráce na opravě modrotiskových forem pro Muzeum východních Čech v Hradci Králové
Přebroušení nově podklížených forem od Aleše Zeleného s připravenými grify z rubové strany. Doplnění vzoru mosaznými plíšky a drátky, přebroušení do roviny, povrchová úprava. Finální tisk Gabriely Bartoškové z modrotiskové dílny ve Strážnici a Tomáše Bartoše. Obarveno v Modrotiskovém ateliéru Tomášem Bartošem.

6. Spolupráce na opravě modrotiskových forem pro modrotiskovou dílnu ve Strážnici
Přebroušení nově podklížených forem od Aleše Zeleného s připravenými grify z rubové strany. Doplnění vzoru mosaznými plíšky a drátky, přebroušení do roviny, povrchová úprava.

V modrotiskovém ateliéru se Tomáš Bartoš snaží formou workshopů a prohlídek přibližovat technologii výroby modrotiskových forem a výroby modrotisku široké veřejnosti. Se svým otcem Milanem Bartošem se účastní workshopů v paměťových institucích.

Festival Od kolovratu po modrotisk, 3. 5. 2025, Umělecká kolonie Bastion 4. Široká veřejnost se seznámila s výrobou plátna ve Vlněném ateliéru a výrobou modrotiskových forem mistry Milanem Bartošem a Jaroslavem Pluchou. V Modrotiskovém ateliéru se tiskalo na plátno s následným barvením modrotisku a přednáškou.

Účast na tematických akcích: Vánoce se blíží (Masarykovo muzeum v Hodoníně), Adventní jarmark Josefov Bastion 4, Muzejní adventní trh Královehradeckého muzea, DDM Klíč Jaroměř Drákulova cesta, Bylinkobraní Žireč, Recy Upcy mezinárodní festival recyklovaného designu Hradec Králové, Šmankote, babičko recykluj! Jičín, Chleba fest Hubíles, Festival na Hradbách Jaroměř, Brutal Assault Jaroměř.

Účast na natáčení dokumentárního cyklu České televize Lidové tradice v krajích České republiky, Královéhradecký kraj.